Kapitola první - Scénář číslo nula

Misaki >

Stačilo jen nahlas oznámit jméno pro opičku, protože to se pak automaticky zapsalo do systémové notifikace a následně i potvrdilo.
[rec=king]"Um-ha!"[/rec] prohlásil na odpověď King hrdě a pěstičkama se plácl do hrudníku. Těžko říct, jestli to něco mělo znamenat nebo ne, ale vypadalo to, že se aspoň snaží o nějaký základní druh komunikace.
Když se pak Misaki pokusila zobrazit si nějaké informace o svém novém společníkovi, tabulka skutečně vyskočila.

[interface]Jméno: King
Level: 1
HP: 100
MP: 100
Schopnosti: Transformace[/interface]

Něco tedy skutečně uměl a z informací také vyplynulo, že stejně jako Misaki má svůj vlastní level. Na rozdíl od ní však neměl staty jako sílu a hbitost a navíc měl 'capnuté' životy s manou na sto bodech. Když si Misaki přidávala staty, tak její hit pointy a mana byly stejně jako zbytek statů na jedničce, což znamenalo, že v jejím případě se jednalo spíš o modifier.  
Inventář se Misaki zobrazil, ale jak fungoval nebo ne, na to si musela přijít sama. Žádné všeobecné informační tabulky se jí nezobrazily. Možná tak status o "postavě," což zahrnovalo její akutální životy a manu. Každý bod v jejich statech jí v tomhle ohledu přidával +10 k základní stovce.
Pokud pak Misaki na Kinga vyloženě nemluvila, tak se neozýval a jen jí tiše seděl na rameni a pozoroval situaci. Nevypadal nijak vyděšeně i přes to, že situace okolo nebyla zrovna ideální. Z dálky se navíc ozývaly strašidelné zvuky v podobě monstrozních výkřiků a nářků jejich obětí. To znamenalo, že i lidé, kteří přežili ten první masakr, nebyli automaticky v pozici, která jim garantovala bezpečí.
Veškeré vybavení a oblečení, které Misaki potřebovala, dokázala najít bez větších problémů v cestě. Občas zahlédla nějakého člověka, ale zatím se jí nikdo nepostavil přímo do cesty a zkoušet je jakkoliv kontaktovat by bylo poměrně velké úsilí, protože většina z nich se dala do útěku v momentu, kdy uslyšeli první zvuk.
Nějakou dobu to tedy trvalo, než se dostala k prvnímu skutečnému kontaktu, ale nakonec se tak přece jen stalo. Bylo to přímo u vchodu do podzemního metra. Stála tam dvojice - muž a žena a vypadalo to, že se hádají.
Další věc, kterou Misaki uviděla, byla o dost nepříjemnější. Byly to totiž stejné přerostlé vosy, jaké viděla už předtím, než s Akihikem zamířili do metra. Letěly docela vysoko ve vzduchu a ještě dost daleko, takže zatím nebyly alertovány tou hádkou, která probíhala nedaleko Misaki. Muselo jí ale dojít, že jestli se neztiší, tak si jich vosy za chvíli všimnou.

Akihiko >

Akihiko aktivoval svůj pomyslný sharingan a zjistil, že se mu podařilo dostat poměrně blízko místa, kde celé tohle šílenství začalo. Si tak říkám, že by někdo možná mohl přijít s nějakým trefným pojmenováním tohoto incidentu, ať to můžeme začít nějakým způsobem označovat.
Ono hodně mrtvých lidí bylo tak nějak všude, ale tady bylo už z dálky vidět, že Shibuya byla skutečně tou nejhorší možnou lokací, kde k masakru mohlo dojít. Akihiko stál tak dvě stě, dvě stě padesát metrů od místa a pokud se mu chtělo jít dál, tak skutečně respekt, protože tohle by bylo hodně i pro lidi se silným žaludkem. Ulice byly doslova nasáklé krví, těla vedle sebe ležela tak blízko, že snad ani nebylo kde chodit. V tomhle ohledu bylo pozitivní, že na místo dorazila uklízecí četa! Tedy pozitivní bylo hodně špatné slovo v tomhle případě, protože tou uklízecí četou bylo obrovské množství všech možných příšer, mezi jejichž oblíbená jídla zřejmě patřila právě čerstvě zesnulá těla.
Pokud chtěl Akihiko pokračovat i přes to, tak samozřejmě mohl, ale i on sám musel vycítit, že pokud by se k tomuto aktu skutečně odhodlal, mohl by se tím vystavit obrovskému nebezpečí. Na druhou stranu! Měl přece nějakou tu schopnost a ta zněla jako něco, co by se mohlo hodit přesně v podobné situaci. I přes to to byl risk, protože Akihiko nevěděl, jak se s takovou abilitou zachází.
Cest, jakými se však mohl vydat, bylo mnohem víc. Mohl se prostě otočit a jít jinam a nebo to mohl zkusit vzít nějakými bočními uličkami, kde by se mohl dobře ukrýt a případně k sobě nalákat nějakou osamelou příšeru, kterou by pak vyzval na tradiční 1v1 me bro.

Shin, Rin >

[rec=ito]"Entity, co nás sledují? Nejsem si jistej, jestli se mi něco takovýho líbí,"[/rec] postěžoval si student a povzdychl si. Když se ho pak Rin zeptala na to, co umí jeho pláštík, tak si ho zamyšleně začal prohlížet.
[rec=ito]"Prý mi to zvyšuje hbitost a mělo by to mít nějakou schopnost, ale mám na to ještě moc malej level."[/rec] Odpověděl nakonec Rin ohledně schopností.
[rec=iwamoto]"Já bych mohl říct to samé vám, Hasegawa-san,"[/rec] kývl hlavou Iwamoto směrem k Rin. Mohli si tu děkovat, jak chtěli, ale pravdou bylo, že by si měli na podobné situace rychle zvyknout, protože pokud budou chtít přežit, musí spolupracovat a to zahrnuje i to, že si vzájemně zachraňují životy.
[rec=ito]"Edgy? Víte vůbec, co to slovo znamená?"[/rec] zeptal se Ito zcela vážně Rin. Zdál se trochu dotčený z toho, že se jí nelíbil jeho název, ale nakonec rezignovaně pokrčil rameny. [rec=ito]"Oukej, uznávám, že je to trochu edgy."[/rec]
[rec=yuna]"Trochu?"[/rec] zeptala se Yuna a po očku koukla na Rin a konečně se i maličko usmála.
[rec=ito]"Hele, aspoň jsem něco zkusil vymyslet!"[/rec]
[rec=yuna]"Měla jsem tam něco o souhvězdí s černým vousem nebo tak něco. Psalo mi to, že se mi směje a nic jsem nedostala, jenom ty staty."[/rec] Odpověděla Rin trochu sklesle.
[rec=iwamoto]"Páni, vy to umíte se slovy, Shiroyama-san,"[/rec] promnul si bradu Iwamoto a udiveně sledoval mladého policistu, který tam začal spitovat fakta a zakončil to tím, že přišel s dost dobrým jménem pro jejich skupinu.
[rec=kasumi]"Pěkný název,"[/rec] souhlasila Kasumi a Yuna vedle ní přikývla.
[rec=ito]"Fajn. Pořád si myslím, že by měl název budit strach, aby si na nás nikdo netroufl, ale jestli to chcete takhle, tak nebudu protestovat."[/rec]

Shin se rozhodl, že si rovnou vyzkouší svoji novou schopnost a jako cíl si vybral Iwamota, který se tam teď usmíval nad tím, jak strašně byl Ito tsundere.

Probíhá identifikace cíle

[interface]Jméno: Iwamoto Goyo
Věk: 46 let
Pohlaví: Muž
Výška: 179 centimetrů
Váha: 68 kilogramů
Zaměstnání: finanční analytik firmy Hotsugen
Zločiny: Žádné

Souhvězdí: Sluneční poutník
Schopnosti: Tyč se zlatými obručemi - level 1

Iwamoto Goyo k vám chová respekt a je rád, že může být součástí vaší skupiny

[/interface]

Rin si tam mezitím klikala na všechno, co mohla. Ono se nebylo moc čemu divit, protože bylo určitě fajn být informovaný o všech svých limitech a v tomhle případě to bylo doslova. Co se však týkalo přímo munice, tak nad tím se stačilo zamyslet, což se stalo tak nějak přirozeně. Jako v nějaké hře to Rin vyhodilo číslo (viděla to samozřejmě i přímo v toulci, ale číslo se hodilo, když se nemohla otáčet a zjišťovat to) - měla dvacet šípů a dokonce to tam ukazovalo i ten pomalý cooldown, který je v pětiminutových intervalech obnovoval. Ono to možná bylo hodně času a těch šípů zase tak moc nebylo, ale na druhou stranu nevěděla, jak moc silná teď je, takže možná jí stačil šíp na příšeru. Možná ne, hádám, že uvidíme.
Když se pak snažila zjistit víc o své schopnosti, ukázalo se, že zvědavost se v tomhle případě skutečně vyplácí, protože se jí před očima objevila další informace.

[interface]Schopnost vám dovoluje navázat s divokou zvěří mentální link, díky kterému spolu dokážete komunikovat na úrovni, která přesahuje přirozený vztah mezi člověkem a zvěří.
Máte navíc možnost uklidnit jejich strach a vztek.[/interface]

Když si pak chtěla zobrazit svůj status, vyskočila jí tabulka se životy a manou, kde viděla, že má 130 HP a 140 MP.
Inventář se jí pak také zobrazil, ale byl prázdný. To bylo zajímavé, protože mohlo existovat hodně způsobů, jak tahle věcička funguje. Daly se do toho ukládat skutečné věci? Stačilo je tam nějak přetáhnout nebo to fungovalo přes myšlenku jako doteď všechno ostatní? Na to si asi Rin musela přijít sama.
Když se pokusila o obchod, vyskočila jí notifikace, že se otevírá až od levelu 5.

[interface]Souhvězdí Stříbrného měsíce je překvapeno vaší schopností klikat na všechno. Jste první člověk, který to zatím zkusil. Tleská.[/interface]

[rec=ito]"A co teď když máme tu skupinu? Půjdeme prostě ven a budeme lovit příšery nebo co?"[/rec] zeptal se Ito. [rec=ito]"Přijde mi to dost ujetý. Jak máme něco takovýho vůbec zabít? A ještě k tomu desetkrát? A to je jedna věc! Máme to desetkrát udělat všichni a nebo se to bude počítat skupinově?"[/rec] Začal tam trochu panikařit. Oni tu teď byli jedinci se zbraněmi, ale on sám měl jen plášť a třeba taková Yuna a Kasumi neměly vůbec nic. Iwamoto teda taky ne, ale ten už ukázal, že se nebojí, takže o něj tam moc strach nebyl.

Seojun >

Možná byl Taka šílený, kdo ví. Možná to byl jeden z těch, co celý život tajně doufají, že se jim něco podobného stane a dostanou se do nějakého scénáře, který do té doby existoval jen ve fiktivních světech a budou si tak moct žít svůj vlastní příběh, ve kterém se stanou protagonistou a budou moct zachránit svět! A nebo se třeba jen uměl rychle adaptovat a smířit se s faktem, že je to, co to je.
Když si Seojun prohlížel svoje schopnosti, vyskočil na něj popis. Možná to nějak zavinil nechtěně a nebo se to stalo z nějakého důvodu, který si teď nedokázal sám vyjádřit.

[interface]Schopnost Uložení schopnosti

Můžete si vybrat 2 schopnosti, které se vám uloží do záložky

Záložka   0/2

Vaše záložka je momentálně prázdná.

[/interface]

[interface]Schopnost Nenápadné problesknutí

V kritických momentech vám Souhvězdí Mistra psanců dovoluje využít svoji ikonickou schopnost. Vaše rychlost na moment vzroste do nepostřehnutelných výšin a dovolí vám dostat se z bodu A do bodu B skoro instantně. [/interface]

To se určitě mohlo hodit, co si budeme povídat.

[rec=taka]"Co když jsou tam pořád ty věci?"[/rec] ono se to těžko pojmenovávalo, protože to vážně nejvíc připomínalo stíny, ale bylo to skutečně tak? Možná to bylo jen něco, co Seojun ani Taka nedokázali pochopit.
[rec=taka]"Netuším, ale ráno bylo všechno v pořádku a nic nenaznačovalo tomu, že by se to mělo změnit,"[/rec] odpověděl na otázku ohledně svého vozu. Byla to stará dobrá spolehlivá Honda Civic a podle všeho se o ní Taka staral dobře. [rec=taka]"Hádám, že se můžeme podívat po ostatních vozech? Zjistit, jestli je to nějaká společná vada, kterou zavinilo,"[/rec] zasekl se na moment a rozhodil rukama. [rec=taka]"Tohle všechno a nebo se vážně jen porouchalo moje auto. Pokud jsou ale všechny v háji, tak asi musíme po svých."[/rec]
No, pokud se Seojun rozhodl, že se do toho obchodního centra přece jenom podívá, tak hned po otevření dveří uviděl něco nečekaného. Místo mrtvol v loužích krve totiž uviděl sochy. Všichni lidé, kteří byli uvnitř, byli zkamenělí, jako by se snad podívali do tváře samotné Medůzy.
Po stínech ale ani stopa. Vlastně to uvnitř bylo tak klidné, že z toho šel až mráz po zádech. Nikde nic, jen kámen.

[name=akihiko]Taguchi Akihiko[/name]

A tak se nacházel u místa kde začalo tohle všechno Sračkobraní. Ano, furt měl v hlavě onu větu od bělovlasé koc a nějaký zvláštní pocit, že někdo zhůry ho k tomu pojmenování navádí. Musel se opřít zády o kolo auta, za kterým se zrovna krčel, a ruku si dát před pusu. Co si budeme, tohle byl přeci jen trochu jinej extrém než rybina a rybí vnitřnosti. Jeho teorie trochu nevyšla, myslel si spíš, že budou monstra od tohoto místa pokračovat dál a hledat další potravu. Momentálně to ale vypadalo, že tu bylo potravy dost. Dostal chuť si zapálit aby se uklidnil, ale kouř by mohl upozornit na to kde je a proto se rozhodl potřebu vypustit. Radši se místo toho několikrát zhluboka nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Zároveň na pravé ruce palcem postupně poťukal na všechny prsty. Začínal ukazováček, prostředníček, prsteníček, malíček dvakrát, prsteníček, prostředníček a ukazováček. Byl to takový jeho trik když se mu třásli ruce, používal to už od školy. Potřeboval přeci jen pevné ruce když připravoval nějaké konkrétní tvary vyřezávané zeleniny nebo právě u filetování ryby. Nazvěme to prsteníčko, abych nemusel celý postup popisovat v budoucích postech a takhle hloupej název si zapamatuje každej. Po prsteníčku tedy opět nakoukl zpoza auta a rozhodl se pro následující postup. Lovení nestvůr byla priorita. Obával se, že za nesplnění je očekávala prostě smrt a proto musel jednat jako by mu hrozila. Díky tomu byl mnohem odvážnější, nezbývalo mu totiž prostě nic jiného než dělat jak mu tabulka říká. Využil aut a dalších prvků na hlavní ulici, aby se přikrčený dostal k linii aut nejblíže chodníku. Byl tak na jedné straně velké ulice. Přikrčenej chtěl takhle pokračovat než se dostane k první vedlejší ulici. Jo, rozhodl se pro taktiku 1v1 me bro. Jestli se mu tedy něco takového podařilo, tak sebral nějakou prázdnou plechovku co našel na zemi a hodil jí několik metrů od příšery, která se mu zdála dost osamocená. Plechovkou jí chtěl probudit z jejího transu krmení se a potom tichým hvízdnutím, a zaklepáním nože o zem, na sebe upozornit. Jestli se k němu monstrum rozhodlo vydat, tak zacouval hloubejí do uličky. Do silnější ruky uchopil svůj nový nůž a do slabší svůj filetovací nůž. Hodit se mohli oba.

[name=misaki]Watanabe Misaki[/name]

Když se objevila informace o Kingovi, zkusila na zkoušku zobrazit informace o té schopnosti. To samé pak udělala u svých sil, když se blížila k dalším dvěma případům na ulici, protože to byl ideální čas si své schopnosti vyzkoušet. A tak by bylo dobré vědět, jak se aktivují. Odhadovala, že podobně jako v anime typu Log Horizon a podobně se budou vyvolávat tak nějak intuitivně. A jelikož to její se bude nejspíše hodně pojit k mluvenému slovu, asi nemělo smysl se schovávat.
Podstatnější věcí bylo, že se ještě předtím vybavila. Oblečení vhodnější pro pohyb, stejně tak případně do nepříznivého počasí, ale tak nějak nečekalo, že by jí to dalo epický armor +100. Ne, to bude nejspíše fungovat na jiné mechanice. Ale taky si sehnala obstojný batoh, dva nože, jeden klasický na pásek, jeden menší vystřelovací a pak zálesáckou sekeru do nepohody. Ne, že by vládla super silou, ale už jen zastrašující efekt by to mohlo mít. A taky se tím v případě nutnosti dala rozmašírovat nějaká hlava. Jídlo si už lootla, takže pak už přišly na řadu takové ty utility věci, jako nějaké lano, izolepa, protože kdo by dokázal přežít bez pořádné role lepící pásky. U toho si prošla věci, které se jí zobrazily. Furt nevěděla, zdali se z toho prostě za pár minut neprobere, ale byl to krásný způsob jak zabavit mysl, zatímco ruce plnily batoh a kapsy.
Muselo se tedy nechat, že zvolená móda byla diametrálně odlišná od jejího předchozího outfitu, ale až nyní dokázala docenit kapsáče! Proč něco takového neměla dřív, však by nepotřebovala kabelku! No, zpět k věci.
Před sebou teď měla hádající se pár a k tomu partu vos na postupu. Rychle změřila vzdálenosti od pohledu. To by jí mohlo pomoci ve dvou věcech. Zaprvé zjistit range, který vosy vnímaly jako svojí zónu a taky jestli se k lidem dostane dřív než k nim doletí. Pokud tomu tak bylo, byl plán jasný. Dostat se k těm lidem a varovat je před blížícím nebezpečím. Optimálně je zatáhnout do nejbližšího krytu. A pak je samozřejmě využít k ulovení těch sviní.
[rec=misaki]"Varuj mě, pokud se budou blížit ty vosy,"[/rec] požádala přitom Kinga, aby on svojí pozornost zaměřil na vosy, ona si pohlídá lidské složky hry.

[name=shin]Shiroyama Shin[/name]

Shin tak vysvětlil, co sám věděl, a dostalo se mu od studentíka, že si není jistý, jestli se mu to líbí. [rec=shin]"Obávám se, že to jim je úplně jedno. Většina lidí by si taky nevybrala 'nechat si vybouchnout hlavu na ulici', ale přesto tak někteří skončili. Musíme pracovat s tím, co nám momentálně bylo dáno."[/rec] Shin k tomu odpověděl s trochu jemným pokrčením ramen. Tohle byla doslovná, plná definice fráze 'nešlo nic'. Někdy bylo potřeba hrát hru, aby se dalo dostat k hráčům. Obzvlášť, když game over znamenalo momentálně life over. A hej, Shin raději jako policista neříkal, jak je to v moderních státech s tím, kdo vás sleduje a kdo ne, a jak moc je zajímá, jestli se jim to líbí...
Dívka, která se pak představila jako Rin, měla pár výměn s ostatními, se kterými se viditelně dokázali alespoň trochu seznámit v době, kdy Shin běhal po střechách. Well, to vyhovovalo. Podle všeho Yuna dostala nějakého 'patrona', který se jí spíš vysmál a nedostala toho zatím moc. Kdo ví. Shin to neříkal prozatím nahlas, ale někdy takoví byli ti nejmocnější. Nakonec. Musí do té lategame přežít tho. Pak přišla na řadu diskuze kolem jména, na kterou Shin udělal menší monolog. Hraju ho já, a když nenapíšu alespoň jeden monolog v rámci postu o existenci a životě v rámci chapteru, tak dostávám vyrážku na rukou. Em, každopádně. Na Iwamotova slova jen jemně přikývl s úsměvem. Kasumi s Yunou přikývli, a tak bylo jméno jejich skupiny jasné, a Shin ho tedy jen potvrdil. Ito pořád trochu vznesl pochyby, a Shin se na něj usmál. [rec=shin]"Do lidí přináší mnohem víc strachu něco, pod čím neví, co si představit, než by do nich přinesla motorová pila."[/rec] upřímně konstatoval. Někdy i strach byl výhodný k využití, a enigmatickým názvem rozhodně tuhle možnost nezahodili.
Shin se pak podíval na Iwamota svojí schopností, a získal tak mnoho informací. Takže takhle to fungovalo...a také teď věděl, že Iwamoto měl souhvězdí slunečního poutníka, takže tam to poutnické jméno bylo výhodné i pro jeho vlastní agendu. Byly tam ale i velmi zajímavé informace, jako třeba názor, nebo přímo schopnosti. Rozhodně to bude šikovná schopnost toto. A teď si alespoň Shin byl jistý tím, jak ji vyvolat. Zkusil zjistit sám na sobě, jestli cítí nějakou změnu - aneb, jestli by poznal, že mu to vzalo manu, nebo jestli nevzalo.
Ito pak přišel s nějakými dalšími hard-hitting questions. Prý, jestli tedy půjdou lovit ty příšery, nebo co. Shin se tomu pobaveně pousmál. [rec=shin]"Musíme to všechno zjistit. Ale nerad bych zjišťoval, co jsou otazníky jako trest v kontextu...tohohle."[/rec] okomentoval prostě, a pak si připravil svoji zbraň, kterou zamířil na dveře. [rec=shin]"Myslím, že nejjednodušší bude, když se dostaneme na střechu, obhlédneme situaci, možná zkusíme ulovit prvních pár nepřátel s high-groundem. Iwamoto-san...otevřel byste ty dveře? Hasegawa-san, připravte se se střelou. Jestli tam je ta krysa... je načase se o ní postarat."[/rec] nahodil opět Shin pár příkazů, a sám se připravil na střelu svoji novou zbraní. Nebylo, nač čekat. Jestli nechtějí zjistit, co je trest, je čas se dostat odsud.

[name=rin]Hasegawa Rin[/name]

[rec=rin]"Myslím, že na tom se všichni shodneme."[/rec] odvětila Rin na Itoovo postěžování si na jejich záhadné pozorovatele. Kdyby chtěli, aby je někdo sledoval 24/7 přihlásili by se do nějaké reality show typu Big Brother namísto těhle Hunger Games s přídavkem magie a videoherních prvků. Shiroyama-san k tomu měl také co říct a co si budeme, měl pravdu.
Kromě postěžování si Ito prozradil, že mu plášť přidává hbitost a na vyšším levelu se mu odemkne nějaká schopnost. [rec=rin]"Jako u mého luku a toulce."[/rec] kývla na to hlavou Rin. I jí se v budoucnu otevřou nějaké nové schopnosti jejího vybavení. Za to Yuna...u té to vypadalo, že nejen, že nedostala žádné vybavení, ale ani žádnou schopnost a pravděpodobně ani žádného sponzora. Nebo to tak alespoň Rin přišlo. [rec=rin]"To je od toho souhvězdí pěkně ošklivý jako." [/rec]zamračila se lehce Rin převážně z empatie k Yuně. I když to skutečně pěkně mean bylo, takhle se někomu posmívat. [rec=rin]"Takže jsi nedostala ani nabídku vybrat si sponzora?"[/rec] ujistila se raději Rin, jestli to chápe správně. Pokud dívka tuhle Rininu domněnku potvrdila, tak se na ní povzbudivě usmála a pověděla [rec=rin]"Třeba nějakou dostaneš později."[/rec] 
Tak jako tak se potom řešilo jméno pro jejich nově utvořenou skupinku. Ito byl překvapený a trochu dotčený, když jeho návrh označila za edgy. [rec=rin]"Zas tak stará nejsem a navíc většinu času trávím obklopená dětmi tvého věku." [/rec]odpověděla mu na otázku, než uznal, že to trochu edgy skutečně bylo. Tahle debata dokonce trochu zvedla náladu i jinak skleslé Yuně.
Nakonec se slova chopil Shiroyama-san, který po monologu hodného profesionálního řečníka přišel s mnohem lepším nápadem na jméno pro jejich skupinu. Na Iwamotovu pochvalu souhlasně pokývala hlavou, jakože naprosto souhlasí s jeho tvrzením. Skutečně to tenhle pan policista se slovy uměl.

No a když se vrátíme zpět ke klikání, Rin tam zjišťovala jednu věc za druhou. Řídila se pravidlem, že nejlepší vždy je mít co nejvíce informací. Díky tomu také objevila velmi šikovnou obrazovku říkající jí kolik šípů jí zbývá a za jak dlouho se doplní. Zajímalo jí, jestli po vystřelení více šíp uvidí ten cooldown jen jeden a nebo pro každý z těch šípů. Otázka také byla, jestli se doplňuje jeden šíp každých pět minut a po něm za dalších pět minut další a nebo cooldown platil na každý šíp zvlášť a doplní se tak jeden za pět minut a druhý třeba minutu na to, jestli vystřelila dva šípy minutu po sobě. To hold bude muset zjistit až v praxi. Stejně jako bude muset až v praxi zjistit sílu svých šípů.
Poté objevila detailnější popis své nové schopnosti. Navázat mentální link se zvěří. Komunikace a uklidnění. Hm. Fungovalo to jen na zvířata nebo i na ta monstra venku? A stálo jí to něco? Jako třeba manu? A když to mělo level, znamenalo to, že i schopnosti se dají vylevelovat? Asi i to bude muset zjistit v praxi. 
Když se Rin povedlo přivolat si status...bylo to...poměrně zklamání. Čekala popravdě obrazovku podobnou té, kterou viděl Shin. Nějaké stručné info, informaci o jejím sponzorovi, její staty...možná i výpis schopností. Takhle zjistila jen svůj stav HP a Many. Hm. Možná Status nebylo to správné slovo pro to, co chtěla. Možná...Profil? Co se stane, když pomyslí na Profil?
Inventář už její očekávání splňoval. Byl tam. Sice prázdný ale byl. A rozhodně stálo za to ho víc prozkoumat. Vytáhla ze svých věcí sladkou tyčinku pro případy nouze jako akutní hlad nebo nedostatek cukru. Občas se stávalo, že se při sportovní činnosti některému ze studentů udělalo špatně z hladu nebo právě nedostatku cukru. Proto u sebe pro jistotu nosila jednu takovou tyčinku. To teď ale nebylo podstatné. Podstatné bylo, že Rin zkusila pomyslet na to, že chce tu tyčinku vložit do svého inventáře, případně jí zkusila rukou do obrazovky vložit. A pokud to vyšlo, tak pak zkoušela i, jak jde vyjmout. Jestli to jde i se zavřeným inventářem, případně pak s otevřeným. No a po testech s tyčinkou, zkusila to samé i s jedním svým šípem. Chtěla vidět, jestli jdou vkládat do inventáře a taky jestli se tím aktivuje ten cooldown nebo ne.
Po hraní si s inventářem se pokusila Rin přivolat obchod a dostalo se jí informace, že až na levelu pět. Vzápětí se jí poprvé ozvalo i její souhvězdí. Očividně na tenhle Stříbrný měsíc udělala znovu dojem, tentokrát svou zvědavostí. Alespoň někdo se bavil. Překvapivě navíc nikoho podle oné zprávy nenapadlo tohle všeklikání, jaké provozovala Rin. No...jejich mínus, přicházeli o spoustu informací.
Každopádně Rin pak pomyslela ještě na jednu obrazovku a tou byla mapa. 

Tak jako tak Ito pak měl velmi dobré otázky ohledně jejich dalších kroků a jejich úkolu. Shiroyama-san k tomu řekl, že odpovědi na všechny tyto otázky musejí zjistit a že by nerad zjišťoval význam otazníků v možném trestu. S tím Rin souhlasila. [rec=rin]"Jak jste řekl, neznámo je mnohdy děsivější než jasná odpověď." [/rec]pověděla Rin. [rec=rin]"Taky bysme si měli co nejdřív zajistit nějaký zásoby, základní potřeby a zbraně, než si všechno v panice rozeberou ostatní přeživší. Ale až po splnění úkolu. Dvě hodiny mohou ale taky nemusejí být dost."[/rec] nadhodila. Nevěděli, jestli stačí deset monster na skupinu nebo za každého ani jestli dotyčný musí být ten, co monstrum zabije. S tím, jak tu většina neměla žádnou zbraň, natož nějakou účinnější, tak by to byl dost velký problém, kdyby si třeba taková Yuna musela jít ulovit sama deset monster. Rin tak doufala, že se jim to bude počítat nějak společně.
Každopádně Shiroyama-san pak nadhodil plán a rovnou vydal i pár pokynů pro ní a Iwamota-san. [rec=rin]"Jasně."[/rec] potvrdila, že rozumí, zatímco vytáhla z toulce šíp, založila ho a natáhla tětivu míříc na dveře. Věřila, že za nimi žádná krysa už není, na to tam bylo moc ticho, ale lepší být připravený a opatrný, než pak litovat.

[name=seojun]Seo-Jun Park[/name]

Musel si jít hodně proti srsti, aby celou situaci začal brát jako nějakou "hru" a vyžívat se v tom bez rozhořčení. Ale asi je to prostě adaptace organismu na šok. Protože si Seo-jun prošel, někdo by to mohl nazvat peklem, intenzivním tréninkem jak fyzickým, tak převážně mentálním, měla na něj situace spíš kritický vliv než otupující. Nebylo však, co by mohl udělat. Lidé umřeli. Viděl to v ulicích. Panika. A teď je ticho. Jakoby byl on a Taka jedinými lidmi na světě.
Prohlížel si tabulku se schopnostmi, když mu na to vylezla další. Ta se mu snažila vysvětlit jeho "nové" schopnosti. Furt nerozuměl tomu, co ukládání schopností mělo znamenat. Představoval si toho až moc na to, aby se chytil něčeho konkrétního. Nápadné problesknutí už znělo jako něco praktičtějšího, ale trochu ho znepokojovalo, že mu to neurčovalo vzdálenost mezi bodem A a B. Na čem to záviselo? Znamenalo, že může skrze stěny? Asi ne, když musí problesknout. Ale nevyvracel to, neboť to bylo klidně možné. V tomto novém světě, ve kterém se ocitli. V tom přemýšlení na něj po celou dobu promlouval Taka ohledně auta.
Jestliže mu Taka nelhal o tom, že se stará o své auto, není žádný racionální důvod, proč by nemělo vozidlo fungovat. Tedy, jednoduché vysvětlení, můžou za to ty souhvězdí nebo ta démonka. Těžko se určovalo kdo je kdo, když o nich nic nevěděl. A Bohy je nazývat určitě nechtěl.
[rec=seojun]"Máme za úkol jich několik zabít. Hádám tedy, že tohle všechno,"[/rec] ukázal na obrazovky, co měl před sebou, [rec=seojun]"by nám mělo pomoct,"[/rec] nebylo to tedy nereálně jako doposud. A jestliže jeho prvotní hypotéza se silou bude pravdivá, měl by zneškodnit fyzickou silou cokoliv. Vlastně. Proč to rovnou nevyzkoušet?
Zkusil rukou přejet před obrazovkami, jestli je nedokáže dát na stranu. Protože si následně dřepl a potřeboval vidět před sebe. Přímo k čumáku Takovi Honda Civic. Za normálních okolností neměl šanci uzvednou předem auta s motorem, ale jestliže vše dal do síly, musel se přesvědčit, co to skutečně znamenalo. Má síla zvednout pár tun?
Ať už experiment dopadl jakkoliv, za tu dobu, co tam na parkovišti stáli, si všiml jedné nevšední věci. Jestliže domněnka nefunkčnosti aut byla správná, neměl by v dáli slyšet žádný hukot nebo zvuk aut. Zaposlouchal se. A nic. Zvedl se a pokračoval: [rec=seojun]"Bude to asi ztráta času, ztratíme čas tím, že se budeme snažit dostávat do auta. Stejně od nich nemáme klíče, takže obchoďák by měla být naše nejlepší šance,"[/rec] a ve výsledku, i kdyby to byla nějaká společná vada, nemají prostředky na to ji opravit. Takže, jak se bude pokračovat dál?
[rec=seojun]"Než ale půjdeme,"[/rec] udělal pár kroků k Takovi, aby mu mohl položit ruku na rameno. [rec=seojun]"Uložení,"[/rec] řekl zcela vážně. Jestliže se jeho schopnost jmenuje schopnost, to samé by měl mít Taka se svým štítem? A nebo štít nebyl schopností, ale vybavením? Tak či onak, musel zjistit jak to funguje. A když už to měl začít brát jako hru, musel využít všeho, co mu bylo po ruce.
Určitě nezáviselo na výsledcích všech jeho aktivit, protože cíl stanovil jasně. Jo, Taka mohl nesouhlasit a bát se vnitřku obchodního centra, ale tak by se nikam neposunuli. Takže jestli chtěl jít solo, Seo-jun mu v tom nijak nebránil. Tedy, pokračujeme.
Šel zřejmě tím stejným vchodem/východem, který už prošel dvakrát cestou k obchodnímu centru a když vyšel s Takou na parkoviště. Otevřel dveře, kde předtím se tlačilo lidské tělo na tělo. Pro jeho překvapení, místo jezírek krve a mrtvol se ocitl mezi sochami. To na něj působilo možná hůř než umřít bolestivou smrtí. Mohly za to ty stíny? Kdo ví. Žádný neviděl ani neslyšel. Co mu teda zbývalo? Jestliže nenápadné problesknutí skutečně fungovalo jako okamžitý sprint, znamenalo to, že může kdykoliv utéct. Mohl tedy trochu riskovat. A jestliže Taka měl defenzivní schopnosti, nemuseli by jenom utíkat. A to ho rozčilovalo. Skutečně to začalo působit jako hra.

Akihiko >

Akihiko se na to vrhnul bez váhání a pokusil se k sobě celkem chytře nalákat jednu z těch příšer. On by někdo možná nesouhlasil s tím, že je to dobrý nápad, ale v kontextu faktu, že je potřeba stvůry pobít, to prostě bylo to nejlepší, co mohl udělat, pokud nedostal vyloženě příležitost zaútočit nečekaně ze zálohy a to by tady prostě nevyšlo vzhledem k tomu, kolik nepřátel v okolí bylo.
Rána krysu skutečně vyrušila z hodování a následně si Akihiko získal její pozornost písknutím. Následovalo zběsilé rozběhnutí na nejčerstvější masíčko v okolí. Krysa se před ničím nezastavovala a její útok byl tak přímý, jak to jen šlo.

Misaki >

Když se Misaki pokusila zobrazit si popis svých schopností, vysokčila jí místo toho zpráva od souhvězdí, které se s ní rozhodlo spolupracovat.

[interface]Souhvězdí Podmanivého hlasu vám říká, že na to příjdete sama a není to nijak komplikované. Máte věřit svým instinktům a použít mozek.[/interface]

Vypadalo to, že za informacemi o schopnostech jsou přímo jednotlivá souhvězdí a je jen na nich, jakým způsobem se o ně podělí nebo naopak ne.
Co se gearu týče, tak Misaki dodával staty maximálně tak nějakého cool faktoru, ale nic jiného. Pokud chtěla nějaké bonusové, tak to chtělo najít trochu lepší loot.
Když se pak přiblížila k hádající se dvojici, tak ač to bylo beze slova, jeden z nich si Misaki všiml, čímž ztratila moment překvapení, jestli nějaký chtěla, ale na druhou stranu jim to zavřelo hubu, takže by si jich vosy neměly všimnout a Misaki je tak mohla zavést bokem, kde může dojít k nějaké konverzaci, pokud o ní bude zájem.
Co se těch dvou týkalo, tak jak už jsme řekl, jednalo se o muže a ženu. Muž vypadal o něco málo starší. Měl černé vlasy, hnědé oči a sportovní oblečení. Žena byla naopak oblečená podobně jako Misaki ještě před pár desítkami minut. Měla dlouhé blond vlasy v culíku a na očích kulaté brýle.
Pokud je Misaki upozornila na vosy, tak jí poděkovali, ale tvářili se dost opatrně, protože každý ví, že v post apokalyptické situaci nemůžete věřit nikomu! Navíc Misaki byla ozbrojená a momentálně z ní šel strach. Navíc měla na rameni zvláštní opici. Mohla být klidně na straně té červené ženské s rohy.

Shin >

[rec=ito]"Jo, to je docela fér,"[/rec] souhlasil Ito a trochu se odklidil stranou po tom, co Shin použil vybuchování hlavy jako přirovnaní. Bylo to dark, ale pravdivé a neexistovalo žádné ale, které by jejich situaci mohlo srovnat s tím, co se stalo těm lidem tam venku. Na rozdíl od nich totiž ještě mají nějakou šanci.
Shin pak zase potvrdil o tom, že to umí se slovy, když řekl, že neznámo je strašidelnější než to, co čekáte a všichni začali kývat hlavami na souhlas.
Když pak Shin kontroloval svůj stav, tak mu vyskočila stejná tabulka jako předtím Rin nebo Misaki, kde viděl svoje aktuální staty. Životy a mana. Defaultní hodnota těchto statů je 100 a každý bod, který si Shin přiřadil, přidával 10 bodů. Mana nebyla vyčerpaná, takže to znamenalo, že tahle schopnost jí nijak nečerpala.
Teď na všechno odpovím Rin a potom vám udělám společnou odpověď na otevírání dveří and shit.

Rin >

[rec=yuna]"No on si mě vybral, ale smál se mi u toho,"[/rec] ujasnila situaci pro Rin. [rec=yuna]"Moc tomu nerozumím, ale myslím si, že mám nějakou schopnost, která se jmenuje Plavba černou nocí. Píše se u toho ale, že nemám žádné dostupné informace."[/rec] Povzdychla si smutně.
[rec=ito]"Nejsem dítě,"[/rec] postěžoval si Ito, když mu Rin oplatila jeho poznámku stejnou mírou a pak si tam ještě něco mrmlal pro sebe, ale to už Rin neslyšela, takže si mohla jen domýšlet.

[interface]Profil:

Jméno: Hasegawa Rin
Věk: 25 let
Pohlaví: Žena
Výška: Tak akorát
Váha:  Lehká jako pírko
Zaměstnání: Učitelka dějepisu a tělocviku na vyšší střední škole

Souhvězdí: Stříbrný měsíc
Schopnosti:

Krocení divoké zvěře - level 1

Staty:

Level : 2
HP : 3
Mana : 4
Síla : 3
Hbitost : 4 +2

[/interface]

Skutečně to fungovalo! U výšky a váhy byly samozřejmě skutečné údaje, ale ty já neznám, takže se o ně nemohu podělit.
Po tomhle přišlo testování inventáře a když Rin tyčinku vložila do obrazovky, vyskočilo jí, že byla úspěšně vložena. Když jí pak vytáhla, tak byla naopak úspěšně vyjmuta. Fungovalo to krásně.
Když se to pak pokusila zkusit se šípem, tak inventář vyhodil error, což muselo znamenat, že žádné cheatování se tady nebude tolerovat, nicméně dobrý pokus.
Co se mapy týkalo, tak tam to bylo poměrně zajímavé, protože když se objevila, Rin na ní viděla polohu všech členů své skupiny. Každá šipečka měla vlastní barvu. Ta její byla tématicky červená, což bylo určitě nice.


Shin, Rin >

[rec=iwamoto]"Souhlasím s vámi oběma. Dostaneme se na střechu, rozhlédneme se a naplánujeme naše další kroky. Zajistit zásoby a případně přitom zjistit i jak funguje celý tenhle scénář. Pokud by se jednotlivé úlovky počítaly pro celou skupinu, naše práce by byla mnohem snadnější."[/rec] Zbytek členů skupiny souhlasně přikyvoval hlavou.
Iwamoto se pak postavil ke dveřím a ještě svým vlastním kývnutím naznačil, že je připravený v momentě, kdy mu dají signál a když to pak přišlo, otevřel dveře.

Nic. Klid. Jestli tam krysa ještě někde byla, tak rozhodně ne na jejich patře a podle zvuku se nezdálo, že by se nacházela i někde v okolí. Už jen podle její velikosti bylo jasné, že kdyby tam někde pochodovala, tak minimálně dupe nebo dělá jiný druh rachotu. Navíc byla zraněná a vydávala kvůli tomu dost specifický nepříjemný zvuk.

Skupina tedy měla volnou cestu na střechu a pokud se tam vydali, jak Shin navrhl, tak je už nic nezastavilo. Krysa byla skutečně v tahu.
Když se pak dostali nahoru, dostalo se jim krásného výhledu na celý ten masakr, který se před několika minutami odehrál přímo kolem nich. Místo, kde denně procházely tisíce lidí teď nebylo ničím jiným než masovým hrobem roztrhaných lidí, na kterých hodovaly desítky monster.
Když si celou situaci prohlédla Yuna, odklidila se stranou a pozvracela se. Zbytek skupiny z toho také zrovna nadšený nebyl, ale drželi se jen s hodně smutnými a znechucenými obličeji. Na rozdíl od Shina a Rin se totiž stihli odklidit hned na začátku a většinu toho, co tihle dva viděli, byli schovaní uvnitř knihkupectví. Kasumi, která tam sotva držela slzy byla dokonce celou dobu uvnitř a navíc tou dobou ještě neměla tyhle mladé oči, které vidí krásně všechno.
Nikdo jim zatím nevěnoval pozornost, takže si mohli naplánovat svoje příští moves.

Seojun >

Tabulka stranou dát nešla, ale Seojunovi rychle došlo, že se to celé ovládá myslí. Když totiž chtěl, aby zmizela, tak zmizela a když jí chtěl naopak zase vidět, tak se mu zjevila před očima.
Co se následného testu síly týkalo, tak to mladíka možná zaskočilo, protože byl ohledně všeho poměrně hodně skeptický. Samozřejmě naprosto právem, protože realita byla jiná od fantastických příběhů, které mohl znát jen z knih nebo televizních obrazovek. A říkám zaskočilo, protože auto skutečně zvedl. Seojun to samozřejmě nevěděl přesně, ale taková Honda Civic podle googlu váží přesných 1268 kilogramů a on si to tu teď zvedal, jak kdyby to nic nevážilo. Jen tohle samotné mu muselo dát hodně silnou (pun intended) představu o tom, že potenciální boj s příšerami by mu neměl dělat takový problém, jako by tomu bylo ještě pár desítek minut zpátky.
Když se pak zaposlouchal, aby zjistil, jestli ve svém okolí uslyší nějaký provoz, neslyšel nic. Jen mrazivé ticho, které bylo skutečným podtržením pod slovy konec světa.
Seojun se potom instinktivně rozhodl pro malý test svých vlastních schopností, čímž Taku na moment překvapil - dalo se to vydedukovat podle jeho zmateného výrazu v obličeji, když mu Seojun položil ruku na rameno.

Uložení. Byl to ten správný vyvolávací příkaz této schopnosti? Měla vůbec nějaký příkaz, který by jí aktivoval? Možná nebyl potřeba, ale rozhodně to s ním fungovalo, protože Seojunovi vyskočila notifikace.

[interface]Gratuluji, máte možnost získat následující schopnost -

Neproniknutelná obrana - level 1 - vyžaduje štít

Aktivací neproniknutelné obrany získáte na 30 sekund imunitu proti všemu fyzickému zranění. Během té doby však nemůžete útočit.

Přejete si jí uložit do své záložky?[/interface]

Ať už si mladík vybral jakkoliv, Taka ho následoval do obchodního centra, které teď vypadalo jako ateliér vášnivého sochaře. Dvojice mužů procházela mezi jednotlivými zkamenělými lidmi, což bylo mnohy hodně obtížné vzhledem k tomu, kolik lidí se do obchoďáku nahrnulo, ale dalo se to.
Seojun pak uslyšel, že se k nim z dálky něco blíží. Vydávalo to dost podivný zvuk, který se dal přirovnat jen k takovému hlubokému vrčení. Nakonec zdroj tohoto zvuku i spatřil a jednalo se o jakéhosi vysokého rytíře v černém brnění. Šel pomalou chůzí jejich směrem a pouhým dotykem ničil všechny sochy, které mu přišly do cesty. Zatím si dvojice nevšiml a taky bylo možné, že si ho nevšiml ani Taka, protože byl se svým štítem trochu pozadu s tím protlačováním se.

[name=akihiko]Taguchi Akihiko[/name]

A jeho plán vyšel. Celou dobu si v hlavě chystal jak bude pokračovat, ale když se na něj krysa rozeběhla, tak na chvíli zatuhl. Přeci jen to bylo něco neskutečného. Přeci jen ta krysa byla už sakra velké zvíře a teď na něj běžela, krvežíznivá a věci co jí stály v cestě skoro jako ani by jí v cestě nestály. Tady jedno kousnutí znamenalo ztráta končetiny nebo smrt. Musel se dát dohromady. Zpanikařil a svůj kuchařský nůz zkusil po kryse vrhnout, když byla nějakých pět metrů od něj. Po prvním pohybu už tělo reagovalo samo. Jeho další krok tedy bylo použití kopačky proti kryse tak, aby ho nekousla a následně využít otevřeného prostoru a novou dýku jí zabodnout do krku. Tak nějak tušil, kde měla krysa hlavní tepnu a tak prostě po bodnutí zkusil tím směrem nožem trhnout.

[name=seojun]Seo-Jun Park[/name]

Hypotéza se potvrdila. Skutečně se mu navýšila fyzická síla. Nedokázal by si jinak vysvětlit, že se mu právě povedlo uzvednout motor auta a nebýt po tom jakkoliv unavený. Až mu to skoro přišlo nereálně. To ho zřejmě trochu poposunulo směrem, že tohle celé zřejmě nebude jedna velká jednostranná vyvražďovací párty. Jaký by byl tedy jiný smysl jim dávat takové možnosti a hlavně, jak se uplatňují? Bylo to něco, co se stalo v posledních dnech? Měsících? Rocích? Těžko říct. Věděl o celé situaci zřejmě stejný kulový jako doteď, takže by si jenom mohl domýšlet, co Souhvězdí jsou. Pochopil ale jedno s jistotou. Tento úkol začínal dávat smysl. Zároveň se ale začal obávat toho dalšího, co po této zkoušce přijde. Jestliže první zkouška měla vyzabíjet většinu lidí, co se nedovedli adaptovat na chaotickou situaci, tato zkouška mohla znamenat, že se budou eliminovat lidé, co nedovedou využít těchto schopností.
Tabulky se už naučil nějak podvědomě ovládat. Podle všeho stačilo jenom pomyslet na interakci a ta se stala. How convenient. Když se tedy před ním objevila tabulka s Takovou schopností, zřejmě dostal lepší obrázek o tom, o co se jedná. To, že k schopnosti potřebuje štít, mu jasně říkalo, že tohle mu nijak nepomůže. Musel by ten štít mít, což nemá, a nehodlal ho Takaovi brát. Proto si pomyslel, že tuto schopnost uložit nechce a snad se i tak stalo.
S nově nabitýma znalostmi se cítil v obchodním domě bezpečněji, než doposud. Muselo se ale na uznat, že těch soch tam nebylo vůbec málo. Zhruba odpovídali počtu toho davu, co viděl prvně, ještě před nájezdem stínových sprinterů. Co už ale nesouviselo s jeho pamětí byla nově příchozí postava. Protože byl napřed před Takou, všiml si černého rytíře zřejmě jako první. I to ze strany toho rytíře, protože ten působil, že se jenom prochází. Mohl on snad za zkamenění všech? Proč by je tedy následně ničil? Ne. Tenhle musel dojít později, stejně jako oni. To byla rychlá dedukce v Seo-junově hlavě. Protože si ho ale rytíř stále nevšiml, mohl využít momentu překvapení. Proto se skrčil a rukou se snažil naznačit Takovi, ať se zastaví. Nebyl náhodou někde poblíž nějaký obchod? S něčím, co by jim mohlo pomoci? Třeba lano nebo tak něco. Potřeboval nějaké nástroje, protože zatím se mu nechtělo zkusit, jak se jeho pěst neroztříští o to brnění.

[name=rin]Hasegawa Rin[/name]

Yuna Rin vysvětlila, jak to tedy bylo s jejím sponzorem a schopnostmi. Chudák skončila se souhvězdím, co se jí směje a dává jí schopnost, kterou nemůže zatím použít. [rec=rin]"Hm. Tak to to buďto budeš muset zkusit na slepo a nebo se víc dozvíš později. Určitě na to ale přijdeme ať už tak nebo jinak." [/rec]povzbudila jí Rin. Na Itoovo stěžování si nereagovala. S větou, kterou pronesl měla až nezdravě moc zkušeností ve svém profesním oboru. Byl to takový náročný věk, kdy dotyčný nebyl ani dítě, ale ani dospělý a říkat pokaždé adolescentznělo hloupě.
Tak jako tak si Rin pohrávala se svými tabulkami a zkoušela všechno možné a nemožné s nimi. Objevila tak, že skutečně existuje tabulka s jejím profilem a základními informacemi a dokonce i to, že si do inventáře může jednoduše vkládat a zase brát věci, které nejsou jejími šípy. Asi to byl moc big brain move, že to bylo zakázaný.
No a když už se dozvěděla nějaký ten nový stuff a byli ten tým, tak se Rin rozhodla se s ostatními o nějaké ty podstatné informace podělit.[rec=rin] "Zjistila jsem, že máme k dispozici mapu, na které jsou vidět naše jednotlivé pozice. Kdyby se někdo náhodou oddělil, tak se díky tomu můžeme znovu sejít."[/rec] informovala je o šikovnosti mapy. [rec=rin]"A taky máme inventář. Ten nám pomůže se zásobami a vybavením."[/rec] dodala ještě jednu informaci, kterou zjistila. 

Každopádně se pak všichni shodli na tom dostat se ven z místnosti a vydat se na střechu omrknout situaci. Iwamoto-san otevřel dveře a...nic se nestalo. Krysa nebyla nikde poblíž. Neležela tam nehnutě čekajíc, až její kořist vyleze. Chodba byla prázdná a pravděpodobně i zbytek budovy. Rozhodně nikde nevydávala skřeky ani neničila všechno kolem sebe, takže to byla pozitivní zpráva.
A tak se všichni přesunuli na střechu, kde se jim naskytl z výšky pohled na ten masakr tam dole. Na všechny ty škody a oběti. Nebylo divu, že se Yuně udělalo zle a Masako-san se chtělo brečet. Rin tohle viděla už před tím z první ruky, ale i tak to nebyl o moc příjemnější pohled než před tím. Proto namísto dívání se na mrtvé a zkázu kolem nich, dívala se raději po monstrech. Měli odtud moc pěkný high ground pro její lukostřelecké schopnosti. Ideální podmínky pro vyzkoušení toho, jak tenhle úkol fungoval pro jejich skupinu. Takže se pokoušela najít nějakou, na kterou bude mít dobrý výhled a bude jí moct zkusit sejmout ze své pozice. Pokud nějakou takovou našla, tak to oznámila s tím, že jí zkusí trefit, pokud nejsou proti. To aby nikdo pak neřekl, že tam hraje sólo a případně ohrožuje jejich skupinu.

[name=shin]Shiroyama Shin[/name]

Shin tak popsal, že oni lidé tam venku taky neměli úplně na výběr a dopadli jak dopadli, a že zatím každý trest v této jejich nové realitě byl krutý a brutální, a tak nebyla moc otázka, jak obejít systém. Přinejmenším ne zatím. První museli zjistit víc o tom, jak to všechno funguje a ideálně i, proč a k jakým koncům. Do té doby ale budou muset hrát hru. Každopádně jeho slova padla na správné uši, a Shin rád viděl, že jeho banda je dost přemýšlivá na to, aby věděla, že má pravdu, a to i ti studentíci. Shin si pak pokusil zjistit stav, a zjistil staty své postavy - sebe, funnily enough - a zjistil i, že ten jeho skill nestál žádnou manu. Ok, dobré vědět, rozhodně využije.
Iwamoto pak souhlasil s jejich plánem, a tak tedy s tím pokračovali. Otevřely se dveře, a tam... nic. I přes všechny ty přípravy, krysa byla v tahu, a oni tak měli volné pole působnosti, a úplně volnou cestu na střechu. Ono krysa předtím nebyla zrovna schopná nějakého hodně sneaky stuffu, takže se dalo docela dobře věřit, že buď už nebyla, a nebo nebyla v budově. A tak se skupinka vydala na střechu. Tam ty, kteří to ještě neviděli, čekalo velmi nepříjemné překvapení. Yunin žaludek to nevydržel, a nebylo to překvapení. [rec=shin]"Masako-san, prosím, postarejte se, ať je v pořádku."[/rec] požádal ji Shin. To mělo dva důvody - aby o Yunu bylo na chvilku postaráno, a aby se Masako sousředila na něco jiného než na to, co viděla. Rozhodně to nebyl hezký pohled.
Rin dohlédla na nějaká monstra, a oznámila, že začne střílet. [rec=shin]"Počkejte. Ito, jdi prosím k vchodu na střechu, a hlídej, kdyby se něco dostalo do budovy a chtělo to jít za námi. Iwamoto-san, prosím, pomožte nám s jakýmikoli monstry, které by mohli vzletět a pokusit se zaútočit přímo na nás."[/rec] rozdal nějaké příkazy Shin, a pak vyndal svůj nový revolver. Koneckonců, měli chvilku na to si naplánovat svoje moves, tak nebylo potřeba dělat nic zbrklého. Pak už přikývl na Rin. [rec=shin]"Pojďme na to, zjistíme, jak to funguje."[/rec] dodal k tomu, a sám zamířil na nějaké jiné monstrum, než kde mířila Rin, ideálně na hlavu... a vystřelil, jakmile slyšel tětivu luku. Měli tu high-ground, i místo, kam se stáhnout, kdyby se tu na tě teď sesypala všechna monstra pekla. Nebyl špatný nápad prostě zkusit lovit a vidět, jak to funguje.

[name=misaki]Watanabe Misaki[/name]

No, aspoň mělo její souhvězdí smysl pro drama. Aspoň to vypadalo, že to není ovládáno AI. O to horší to však bylo, protože to znamenalo, že by jí taky nemuselo pokaždé pomoci. Ale aspoň jí zatím většina věcí vycházela. A objekty na testování taky dostala do zákrytu, kde na ně snad chvilku ještě nenalítnou otravné vosy. Vítězná situace.
[rec=misaki]"Pokud se chcete hádat, dělejte to prosím potichu,"[/rec] požádala je nejprve, zatímco kontrolovala, že se na ně něco neřítí. [rec=misaki]"Nemám ponětí, jak bych měla zabít něco takového bez věcí na dálku,"[/rec] povzdechla si a otočila se již napřímo k nim. Nejprve si je prohlédla. Chlápek vypadal použitelně, ženská v kostýmku už byla víc k ničemu. Respektive, evidentně si ještě nezvykla.
[rec=misaki]"Omlouvám se, že jsem vám do toho vpadla, ale viděla jsem dnes již dost mrtvých a nevím kolik dalších lidí je ještě na živu. Nenapadá vás nějaké bezpečnější místo než být takto poblíž velkých ulic?"[/rec] zeptala se rovnou. Po předchozí zkušenosti s Akihikem zkoušela trochu jiný přístup. Potřebovala si situaci řídit podle sebe.
[rec=misaki]"Ano, tohohle jsem dostala za splnění toho prvního úkolu. Jmenuje se King a já jsem Watanabe Misaki," [/rec]představila ještě opičku a pohladila jí na hlavě. [rec=misaki]"Proč jste se hádali?"[/rec] zeptala se zvědavě