Kapitola první - Scénář číslo nula

[name=seojun]Seo-Jun Park[/name]

Do dlaně mu padly klíče. Zřejmě byl trochu překvapen, protože tam pár sekund tiše stál a na klíče zíral. Ale nestěžoval si. Silně je stiskl a ruka společně s klíči padla k jeho boku. Hbitě se otočil a neztrácel čas ani tempo. Pokud ho Taka zvládal sledovat. [rec=seojun]"Akira,"[/rec] přišlo mu jako první na mysl. Nemělo cenu se tu pokoušet mu předat jeho skutečné jméno. Navíc, co jména znamenala v takovém světě. Jestliže potřeboval přežít, fungovalo cokoliv.
Taka ho venku předběhl a začal vést cestu. V tom si taktéž všiml, že monstra byla značně blíž. Snažil si v hlavě udělat obrázek o tom, jak se asi rychle pohybují. Vrátil se poměrně rychle, ale zřejmě ztratil víc času, než by si uvědomoval. Nebylo tedy cesty zpět. Auto teď vypadalo jako nejlepší řešení, jestliže monstra šla po prezenci slabších. Shlédl schodiště dolů a neváhal. Přeskočil první zábradlí a začal po schodech spíš skákat než jít. Což zřejmě Taku hodilo značně pozadu jestliže se spoléhal na něco tak pomalého jako scházení schodů. Chtěl se tím hlavně dostat k autu dřív. Jako první, nejlépe. Jestliže se mu v tom spěchu dostal dostat až dolů, zmáčkl otevírání na klíčích. Žlutá světla by měla jasně zvýraznit jeho cíl.

[name=rin]Hasegawa Rin[/name]

Iwamoto-san se sice možná třásl strachy a byl vyděšený k smrti, ale nebojácnost z lidí hrdiny nedělala. To odvaha postavit se té děsivé situaci pro dobro ostatních. A přesně takovým se Iwamoto-san stal v Rininých očích. I přes to, jak se třásl a nejraději by vzal nohy na ramena, tam zůstal sám jen s hasičákem v rukou čelíc blížícím se monstrům, aby získal pro ostatní trochu času na útěk. Rin ho v tom ale nenechala samotného a poté, co ostatní vyhnala do dalšího patra, zůstala pozadu také, aby Iwamotovi kryla záda a umožnila mu svými šípy také prostor na útěk. Nelíbilo se jí tedy, jak hrubě se Ito choval k Yuně a paní Masako, ale teď na to nebylo zrovna moc času s blížícím se nebezpečím. Navíc je tam také mohl obě nechat a utéct sám, že jo. Takže byla Rin zároveň i ráda, že je sebou vzal.
Každopádně, když byli ostatní nahoře, ozvala se zespodu rána až moc připomínající vyražené dveře a po nich následující dusot po schodech. Bylo to tu. Rin pečlivě vyčkávala a když se monstrum v podobě obří zmutované krysy vynořilo ze schodů a Iwamoto-san jí flákl hasičákem po tlamě, vypustila svůj šíp a trefila krysu do oka. Kupodivu to ale na monstrum nestačilo. Krysa zavřeštěla, až z toho Rin zamrazilo v zádech jako snad nikdy. Skoro jí to až přimrazilo na místě. Iwamoto-san jí ale chytl za loket, když probíhal kolem do třetího patra. Pomohl jí tak se z toho vzpamatovat, díky čemuž se Rin rozeběhla po schodech spolu s ním.
Nahoře narazili na policistu, který naháněl ostatní do místnosti, než si všiml i Rin s Iwamotem a nahnal je tam taky.
Rin se moc nelíbilo, že se tam víceméně ocitli jako v pasti, ale vrátit se na chodbu se jí také moct nechtělo, když tam řádila ta krysa. A tak zůstala s ostatními uvnitř a pomohla zabarikádovat vchod.
Poté je policista vyzval, aby se ozbrojili, čím můžou. To byl pro Rin jednoduchý úkol. Ta už zbraň měla. Takže se jen postavila poblíž policisty, nasadila další šíp a byla připravená v rychlosti natáhnout tětivu a vystřelit, když bude třeba.

[name=akihiko]Taguchi Akihiko[/name]

Chlápek si očividně za život už prošel hodně věcmi a proto tuto situaci zvládl skvěle vyhodnotit. Radši se rozhodl neklást žádný odpor a ještě k tomu sám dobrovolně odevzdal klíče bez toho aniž by mu Akihiko musel prohledávat kapsy. Očividně měl ale jště na srdci nějaké otázky a on nebyl vyloženě bezcitná svině. Vzal si klíče a chlápka pustil, nůž mezitím vrátil na svoje původní místo.
[rec=akihiko]"Joo, tak to nevím. Z toho co jsem viděl, se sem přišla bavit nějaká vyspělejší civilizace. Bylo to jako když si dítě hraje s mraveništěm. Naše životy pro ně nemají hodnotu. Během pár vteřin stovky mrtvých, krev všude. Jestli necheš skončit stejně, tak pozorně čti pokyny. Určitě už se ti taky zdálo, že vidíš vznášející se tabulku s textem. Svět jakej jsi znal je pryč, tohle nezastaví žádná světová vláda."[/rec]
Dal mu trošku delší odpověď než původně plánoval. Ono se ale těžko něco tkaového popisovalo bez toho aniž by si ten druhý člověk myslel, že je úplně vyšlehanej nebo něčím nafetovanej. S klíčema šel k otevřené kabině. Klíč strčil do zapalování a jen jím otočil, aby nahodil baterku. Nestartoval však auto, věděl, že to nepotřebuje a nechtěl na sebe zbytečně poutat pozornost. Když viděl nahozenou palubovku, zmáčkl tlačítko na otevření zadního prostoru a šel se podívat na to co ulovil. Otevřel jedny ze zadních dveří a spatřil tu nádheru, jackpot. Natáhl se dovnitř a vytáhl si jednu plechovku piva, sedl si na kraj zadního prostoru, otevřel jí a dlouze se napil. Mezitím sledoval co se tam před ním dělo s ostatními auty, ten někdo nahoře jim očividně nechtěl dovolit utéct. Už nahoře si nevzpomínal na auto, které by někam jelo.
[rec=akihiko]"Tak fajn vy šmejdi.."[/rec]
Sáhl do kapsy a vytáhl si další cigaretu. Dnes kouřil mnohem více než obvykle, měl k tomu ale docela adekvátní důvod. Cigaretu zapálil a tak nějak střídal potahy z cigarety a loky piva. Možná byl konečně čas se zastavit a zamyslet.
[rec=akihiko]"..proč tohle celé smrdí jenom vaší zábavou?"[/rec]
Zkoušel si spojovat informace co měl dohromady. Nebyl žádnej myslitel, ale nějaké myšlenkové pochody taky zvládal. A tady nebyl schopný najít jinou motivaci. Podle jeho logiky lidi dělali věci vždycky z nějakého důvodu, on často z toho aby se on osobně měl lépe. A každý byl schopný zajít různě daleko podle svých priorit. No ale tady se nejednalo o žádné obsazování strategických bodů nebo nějaké zotročení lidstva pro vytěžení posledních nerostných surovin. Co viděl nahoře byl čistě masakr s cílem jenom vraždit. Žádný další důvod tam nebyl a proto to musela být zábava, potěšení. A v takových pořadech byli favoriti ti, co nejvíce bavili svým extravagantním nebo konfliktním chováním. Slušnej člověk letěl jako první.
[rec=akihiko]"Zvrácený zkurvysyni."[/rec]
Pronesl, zakroutil hlavou a lehce se pousmál nad tím jak to celé bylo absurdní a v prdeli. Uvědomoval si moc dobře, že narazili na jeho prioritu. Ve světě pravidel byl ochotný je porušovat pro svoje přilepšení, čeho tak bude schopnej ve světě pravděpodobně vždycky jen s jedním pravidlem? Nad tímhle teď přemýšlel.

[name=misaki]Watanabe Misaki[/name]

To, že tu měli z velké části jídlo jí moc radost neudělalo. Samozřejmě, jídlo bylo pro přežití většinou klíčové, ale neměli stejně šanci, aby pobrali všechno. A taky neměli žádné vhodné vybavení, ve kterém by to šlo pohodlně odnést.
[rec=misaki]"Zkuste najít cokoliv, z čeho by šlo udělat provizorní batohy, nebo alespoň vaky. Nic velkého, co by vám znemožňovalo pohyb. Jestli si tu s námi někdo hraje videohru, mohl by být další úkol pohnout se z bodu A do bodu B. Což by bylo ideální, vzhledem k tomu, co se teď dělo venku,"[/rec] navrhl následně. [rec=misaki]"Taky si každý najděte něco, co by šlo použít jako zbraň. Optimálně nějaká další, která nevyžaduje precizní výcvik,"[/rec] pokračovala, zatímco si kousala palec levé ruky. Vždycky to dělala, když úpěnlivě plánovala.
Problém byl, že vozidla se nehýbala. Takže rychlý odjez se nekonal. Ani efektivní barikáda pomoci dodávek. [rec=misaki]"Hele, nemůžete nám taky dát nějaké výhody?"[/rec] neodpustila si, asi v podobné době, co si tam Akihiko začal povídat do vzduchu. Furt si sice nebyla jistá, jak moc tohle reálné je. Ale neznala technologii, co by tak dokonale pohltila všechny její smysly a pouze interpretovala ty mrtvé venku. Dokud si nepřipouštěla, že v těch hromadách sraček, jak je sama nazvala, mohl být někdo z jejich přátel, dokázala ještě ukočírovat své myšlenky.
[rec=misaki]"Dobře, dobré je, že dokud startují, můžeme je alespoň použít pro případné generování světla. Ale nepohneme se s nimi,"[/rec] ukončila možnost s vozidly a sama se šla podívat, co vše by mohla do budoucna využít z toho, co tu měli.

S

Chvíli zapřemýšlel, přestože se v věm probouzela velká touha něco zničit a někoho totálně zmasakrovat. Takovou wyvernu by teď nejspíš zkusil pořádně pomlátit, aniž by rozmýšlel nad nebezpečím. To vše ale dělalo prostředí a situace, která vypadala velmi vyhrocená. Všechn ten křik a krev v okolí to způsobovaly. Naštěstí mu adrenalin dovolil na chvíli logicky přemýšlet a napsaná lékárna mu přišla vhod. Přeci jenom pokud se dokáže zavázat, bude moc bojovat o to déle a více si užije zábavu. Vlastně to byl možná smysl celé téhle vesmírné show. Užít si neobvyklé podmínky! Konečně mu žádnej policajt nebude zakazovat, co chce a nechce dělat. Vlastně teď mohl vykuchat kohokoliv a bez problémů se světem okolo. Nejdřív se však vydal za tou lékárničkou.

Shin, Rin >

Protože se jednalo o místnost, ze které vedly jen jedny dveře, skutečně to působilo jako nějaká death trap, jenže Shin věděl, že jiná možnost nebyla. Tedy spíše neexistovala možnost, která by zaručila bezpečí celé skupiny. Jen cestou na střechu by realisticky ztratili minimálně dva, takže pokud to měli přežít všichni, museli risknout tenhle gamble a pokusit se vydržet těch několik minut, co zbývalo.
Zabarikádovat dveře problém nebyl. Nábytku, který se k ním dal přisunout tam bylo poměrně hodně.
Krysa jim každopádně byla v patách a zřejmě si byla moc dobře vědoma toho, kam se její kořist ukryla. Dveře se třásly pod nápory silných a hlasitých ran a občas to skoro vypadalo, že se rozpadnou stejně jako ty, které vedly z knihkupectví. Škrábání a skřeky se střídaly s tupými ranami a na některých přítomných obličejích bylo vidět, že to snáší hodně těžko.
Paní Masako držela Yunu za ruku a snažila se jí uklidňovat. Obě seděly v nejvzdálenějším bodu malého skladiště. Ito stál kousek před nimi a řeč jeho těla ukazovala spíš to, že pokud by se něco semlelo, tak se radši pokusí utéct, než se nějak bránit.
Iwamoto stejně jako do teď poměrně dobře spolupracoval se Shinem a Rin. Našel si nějaké jehlice, které pevně uchopil do třasoucích se rukou a čekal.
A to bylo vlastně všechno, co se celou dobu dělo. A pak .... Všechno utichlo. Rány přestaly a krysa jako by se prostě vypařila. Všem přítomným se před očima objevil interface, kde bylo napsáno -


To byla první zpráva, která jim vyskočila před očima. A hned za ní přišla druhá. Tahle vypadala trochu jinak. Stejné rozhraní, ale každý, kdo měl trochu vnímavé očko si všiml toho, že se to jeho obsahem liší od ostatních.

Shin >

NĚKTERÁ SOUHZVĚDÍ SI S VÁMI PŘEJÍ SPOLUPRACOVAT

SOUHVĚZDÍ KRÁLE NEKLIDNÝCH VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. VIDÍ VE VÁS BOJOVNÍKA, KTERÝ BY DOKÁZAL OVLÁDNOUT JEHO MOCNÉ ZBRANĚ.

SOUHVĚZDÍ MUDRCE MOUDROSTI VÁM NABÍZÍ KONTRAKT A TĚŠÍ SE NA VAŠI PŘÍPADNOU SPOLUPRÁCI. VĚŘÍ TOMU, ŽE TOHO NEBUDETE LITOVAT.

SOUHVĚZDÍ PRVNÍHO AGENTA VÁM NABÍZÍ KONRAKT A MYSLÍ SI, ŽE BY BYLO MOUDRÉ, KDYBYSTE JEJ UPŘEDNOSTNIL PŘED OSTATNÍMI. VĚŘÍ TOMU, ŽE BYSTE BYLI DOBRÝ TÝM.

SOUHVĚZDÍ SEDMÉHO ŠTĚSTÍ VÁM NABÍZÍ KONRAKT A ZVĚDAVĚ VÁS SLEDUJE. PŘEMÝŠLÍ NAD TÍM, JAK DLOUHO TO BUDE TRVAT, NEŽ POTKÁTE SVOU PRVNÍ SMRT.

VYBERTE PROSÍM, S KÝM SI PŘEJETE SPOLUPRACOVAT.

Shin si všiml toho, že ostatní měli také nějaké nabídky. Jen on, Rin a Iwamoto však dostali čtyři.

Rin >

Před Rin se objevilo to stejné, co před Shinem.

NĚKTERÁ SOUHZVĚDÍ SI S VÁMI PŘEJÍ SPOLUPRACOVAT

SOUHVĚZDÍ STŘÍBRNÉHO MĚSÍCE VÁM NABÍZÍ KONTRAKT, PROTOŽE JSTE NA NĚJ UDĚLALA VELKÝ DOJEM.

SOUHVĚZDÍ OSUDOVÉHO CÍLE VÁM NABÍZÍ KONTRAKT A JE NADCHNUTO Z MYŠLENKY, ŽE VÁM POMŮŽE ROZVÍJET VAŠE STŘELECKÉ SCHOPNOSTI

SOUHVĚZDÍ ODRAZU SLUNCE VÁM NABÍZÍ KONRAKT, ALE NEPŘEJE SI SDĚLIT VÁM ŽÁDNÉ INFORMACE.

SOUHVĚZDÍ MOUDROSTI A VÁLKY VÁM NABÍZÍ KONRAKT A BUDE SE HNĚVAT, POKUD JEJ NEUPŘEDNOSTNÍTE PŘED OSTATNÍMI. VĚŘÍ TOMU, ŽE SPOLU DOKÁŽETE VELKÉ VĚCI.

VYBERTE PROSÍM, S KÝM SI PŘEJETE SPOLUPRACOVAT.

Seojun >

Auto naštěstí nebylo daleko od Seojuna, takže se k němu dostal dřív, než stíny vstoupily na parkoviště. Taka byl sám překvapivě dost rychlý na někoho, kdo pravděpodobně celé dny seděl v kanceláři. Možná si to kompenzoval nějakým běháním nebo návštěvami posilovny. Oba dva se zavřeli v autě a mohli vyrazit. Auto se nastartovalo a všechno bylo připraveno k odjezdu, jenže když se rozjet pokusili, tak se nic nestalo a vozidlo chcíplo. Tohle se opakovalo tolikrát, kolikrát to byl Seojun ochotný zkoušet, ale nikdy se nic nezměnilo. Utéct před stínovou armádou už teď ale bylo nemožné a oba dva věděli, že kdyby vylezli ven, tak jsou okamžitou kořistí. Nejmoudřejší věc, kterou teď mohli zkusit udělat, bylo schovat se. Taka položil opěradlo tak, aby v autě ležel a snažil se udržet klid. Ozval se první náraz a Seojun si uvědomil, že ačkoliv to vypadalo jako stíny, tak to mělo fyzickou formu. Když se takhle ale schovávali ve voze, nevěnovali jim překvapivě pozornost. Jen kolem nich pokračovali dál do obchodního centra.
Takhle se tam nějakou dobu schovávali v autě a to až do momentu, kdy se před jejich očima objevila tabulka.


Ta pak zmizela a nahradila jí další.

NĚKTERÁ SOUHZVĚDÍ SI S VÁMI PŘEJÍ SPOLUPRACOVAT

SOUHVĚZDÍ DRAČÍHO MONARCHY VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. MYSLÍ SI, ŽE S VAŠÍ CHLADNOU HLAVOU MŮŽETE DOBÝT SVĚT.

SOUHVĚZDÍ MISTRA PSANCŮ VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. OCEŇUJE TO, JAK DOKÁŽETE PŘEMÝŠLET POD TLAKEM A VĚŘÍ TOMU, ŽE VÁM MŮŽE POMOCT PŘEŽÍT VŠECHEN TEN CHAOS.

SOUHVĚZDÍ PRŮVODCE DUŠÍ VÁM NABÍZÍ KONRAKT, PROTOŽE TEN POSLEDNÍ MOVE CHTĚL KOULE A JEN MÁLO LIDÍ BY SE ROZHODLO TAKHLE.

SOUHVĚZDÍ OSMA HRŮZY VÁM NABÍZÍ KONRAKT, PROTOŽE SKRZ VÁŠE TĚLO CHCE VNÉST JEŠTĚ VÍCE CHAOSU DO VAŠEHO SVĚTA.

VYBERTE PROSÍM, S KÝM SI PŘEJETE SPOLUPRACOVAT.

Akihiko, Misaki >

U druhé dvojice se toho taky už moc nedělo. Tedy když pomineme ten fakt, že každý moment mohl přinést nečekanou hrůzostrašnou smrt a jen to čekání muselo být pořádný horor. Zdálo se však, že Akihikovo rozhodnutí dostat se do podzemní garáže bylo vážně dobré a svým způsobem jim to vyhrálo tuhle akutální hru.
Pivo bylo fajn a chvíli si takhle posedět bodlo. Akihiko si to po tom skákání přes střechy aut zasloužil. Navíc ani nikoho neokradl, když nepočítáme toho pána s klíčema, protože to byl stav nouze a jinak to prostě nešlo.
Misaki se tu zatím ujala vůdcovské role, ale nezdálo se, že by jí ostatní chtěli nějak poslouchat. Možná to bylo kvůli tomu, co předtím říkala a neprobudilo to zrovna vůdcovský dojem. Ono se to tu rozdělilo na takové tři skupiny. Jedna z nich zaměstnanci, druhá civilisté a třetí... No Akihiko s Misaki. Nikdo z nich si moc nevšímal ostatních a spíš doufali, že se brzy budou moct rozdělit.
A brzy přišlo poměrně ............. brzy, protože před očima se jim objevilo rozhraní.


Byl to konec všeho toho krveprolití? Kdo ví. Byl to minimálně konec prvního, tedy nultého, scénáře. Zdálo se, že to však nebyl konec "herního rozhraní," protože sotva zmizela gratulace, objevila se jim před očima další tabulka.

Misaki >

NĚKTERÁ SOUHZVĚDÍ SI S VÁMI PŘEJÍ SPOLUPRACOVAT

SOUHVĚZDÍ LSTIVÉ AUTORITY VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. LÍBÍ SE MU ZPŮSOB, JAKÝM SE PREZENTUJETE.

SOUHVĚZDÍ NEBESKÉHO DAIMYA VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. RESPEKTUJE TO, ŽE SE SNAŽÍTE UJMOUT VEDENÍ V TĚŽKÉ SITUACI A SOUCÍTÍ S VÁMI.

SOUHVĚZDÍ PODMANIVÉHO HLASU VÁM NABÍZÍ KONRAKT A SMĚJE SE SOUHVĚZDÍ NEBESKÉHO DAIMYA, PROTOŽE NA VÁS NENÍ NIC RESPEKTUHODNÉHO. MYSLÍ SI, ŽE JSTE CHLADNOKREVNÁ ŽENSKÁ, KTERÁ BY ŠLA PŘES MRTVOLY A JE TO PŘESNĚ TEN DŮVOD, PROČ S VÁMI CHCE SPOLUPRACOVAT. PROČ BY VÁS MĚL NĚKDO RESPEKTOVAT, KDYŽ VÁM MŮŽOU SLOUŽIT?

SOUHVĚZDÍ DEVÍTI LSTÍ VÁM NABÍZÍ KONRAKT A TĚŠÍ SE NA TO, AŽ SPOLU ZNIČÍTE VŠECHNY ZÁBRANY, KTERÉ SE VÁM POSTAVÍ DO CESTY.

VYBERTE PROSÍM, S KÝM SI PŘEJETE SPOLUPRACOVAT.

Akihiko >

NĚKTERÁ SOUHZVĚDÍ SI S VÁMI PŘEJÍ SPOLUPRACOVAT

SOUHVĚZDÍ EMERALDOVÉHO HROTU VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. NELÍBÍ SE MU NĚKTERÉ VAŠE METODY, ALE MYSLÍ SI, ŽE VAŠE CÍLE JSOU ULTIMÁTNĚ STEJNÉ. DOUFÁ V TO, ŽE  SPOLU NAVÁŽETE PROSPĚŠNOU SPOLUPRÁCI.

SOUHVĚZDÍ Z HLUBOKÉ JESKYNĚ VÁM NABÍZÍ KONTRAKT A OČEKÁVÁ, ŽE BEZ VÁHÁNÍ PŘÍJMETE JEHO NABÍDKU. POKUD SPLNÍTE JEHO PODMÍNKY, DOČKÁTE SE VELKÝCH ODMĚN.

SOUHVĚZDÍ NEMRTVÉHO VLÁDCE VÁM NABÍZÍ KONRAKT, ALE JE TROCHU DOTČENÉ, ŽE HO AKIHIKO NAZVAL ŠMEJDEM.

SOUHVĚZDÍ TICHÉ PŘEDZVĚSTI VÁM NABÍZÍ KONRAKT A PŘEDSTAVUJE SI, JAK BY VÁM SLUŠELA ČERNÁ BARVA.

VYBERTE PROSÍM, S KÝM SI PŘEJETE SPOLUPRACOVAT.

Suiriyu >

Jak Suiriyu časem zjistil, tak vybrat lékárnu bylo opravdu moudré rozhodnutí. Nejen, že našel všechno potřebné k tomu, aby si vyčistil a zavázal rány, ale měli tu i další věci, které by se mu mohly hodit. Taková lékařská taštička obsahovala všechno, co se k první pomoci hodilo a dala se naplnit dalšími věcmi. Prášky proti bolesti, antibiotika. Nemluvě o tom, že tu měli celé balení Marťánků a neber to za tu cenu (zadarmo.)
Jeden nikdy neví, co ho v tomhle novém světě může čekat a stejně tak jak Suiriyu mohl vykuchat koho chtěl, tak samozřejmě existovala i možnost, že se mu někdo postaví a zkusí to stejné udělat jemu. A pokud takovou situaci přežije, tak se mu jistě budou hodit místní zásoby.
A jak se tu tak hezky zašil, tak celou situaci pěkně i přežil, což mu následně prozradila tabulka, která se objevila před jeho obličejem.


Když zmizela, ukázala se další.

NĚKTERÁ SOUHZVĚDÍ SI S VÁMI PŘEJÍ SPOLUPRACOVAT

SOUHVĚZDÍ STATEČNOSTI NAVZDORY SMRTI VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. ŽÁDNÝ ČLOVĚK NEMÁ PRÁVO POSTAVIT SE MONSTRU A ODEJÍT JAKO VÍTĚZ. UDĚLAL JSTE NA NĚJ VELKÝ DOJEM A RÁDO BY VÁM NABÍDLO SVÉ KOPÍ.

SOUHVĚZDÍ VOJEVŮDCE DOBYTÍ VÁM NABÍZÍ KONTRAKT. VIDÍ, ŽE NEJSTE STEJNÝ JAKO OSTATNÍ LIDÉ A VĚŘÍ TOMU, ŽE MÁTE SÍLU, JAKÁ MŮŽE DOBÝT SVĚT.

SOUHVĚZDÍ RYTÍŘE, KTERÝ ZRADIL VÁM NABÍZÍ KONRAKT, PROTOŽE POTŘEBUJE NĚKOHO SILNÉHO, KDO SE POSTAVÍ REPREZENTANTOVI SOUHVĚZDÍ KORUNY KULATÉHO STOLU.

SOUHVĚZDÍ HOŘČÍCÍ LYRY VÁM NABÍZÍ KONRAKT, ALE NEZÁLEŽÍ MU NA TOM, JESTLI HO PŘÍJMETE NEBO NE. MYSLÍ SI VŠAK, ŽE BY TO BYLA LEGRACE.

VYBERTE PROSÍM, S KÝM SI PŘEJETE SPOLUPRACOVAT.

[name=shin]Shiroyama Shin[/name]

Rozhodně to nebylo ideální, ale Shin nechtěl přemýšlet nad tím, že by někoho vědomě nechal vzadu, a moc dobře věděl, že pokud by se vydali na střechu, nezvládla by to buď stařenka, nebo dost možná ona plus někdo jiný, kdo by se jí snažil pomoc do těch schodů dostat... a kdo ví, jestli by takových možných problémů nebylo víc. A tak se Shin rozhodl právě pro tenhle způsob, kterým se pokusil zachránit všechny. Jak to dopadne, to už se uvidí, ale zrovna u tohohle rozhodnutí Shin věděl, že litovat nebude. Pokud to nevyjde... unlucky. Lepší než žít s tím, že tam nechal nějaké chudáky jen tak napospas bolestivé a hrozné smrti.
A tak se schovali do předtím objeveného skladu, ve kterém se zabarikádovali, jak to jen šlo, a Shin sám pak zvolal na ostatní, aby se pokusili nějak vyzbrojit, a že tady se budou bránit. Shin se soustředil hlavně na dveře, ale všiml si i, že ta dívka měla s sebou luk a vypadala, že se ho nebojí použít, což bylo staromódní, ale rozhodně cool a rozhodně to byla plnohodnotná zbraň, takže Shin bral. No, a pak ten chlápek opět poslechl, a chopil se alespoň dlouhých jehlic. Stařenka s dívkou se spíš schovaly, což bylo pochopitelné. Zato student vypadal spíš, že použije jednoho z nich jako krysí bait, a zkusí zmizet, pokud se dostane dovnitř. No... co se dalo dělat. Pomáhat a chránit bylo pro všechny, nejen pro někoho, kdo měl žaludek na takovýhle problém.
Dveře rozhodně v několika bodech vypadaly, že se rozlétnou, a že krysa se do místnosti dostane. Shin nepřestával mířit na dveře. Ale... najednou bylo ticho. Shin trochu povytáhl obočí, a ještě by tomu nevěřil, když v tom mu vyskočil interface opět před obličej. Bylo jim pogratulováno. Zvládli to.
Hned potom se ale objevil ještě jeden. Volba nějakého souhvězdí, se kterým budou chtít spolupracovat. Shin se na to podíval překvapeně - tak takhle obecenstvo zasahuje do celé show. Hmm. Viditelně to ale vypadalo, že si musí vybrat jen jedno, takže na 'popularitě' asi zas tolik nezáleželo. Takže to nefungovalo jako taková reality show, jako si představoval... tedy, asi. Tak jako tak, všiml si, že i ostatní tenhle interface měli - on, ta dívka s lukem a ten muž, co mu pomáhal, měli víc voleb. Ah. Dávalo smysl. Každý ale měl alespoň nějakou, podle všeho.
Shin přestal okounět kolem, a místo toho se podíval na svoje možnosti. 'Král Neklidných'.. který mu nabízel spoustu zbraní. Yeah, větší firepower by se hodil, ale jít do toho s heavier metalem nebyl zrovna Shinův styl. Nebyl SAT, byl detektiv. Takže spíš pohlédl na ty další. Sedmé štěstí znělo zajímavě... i když se Shinovi moc nelíbila zpráva, kterou k tomu dostal. [myslenky=shin]'Myslíš tím, že jseš zvrácenej a chceš mě vidět si tou smrtí projít, a nebo to, že ji dokážeš oddálit, hm?'[/myslenky] zamyslel se nad tím Shin. Ale rozhodně se mu ten tón zprávy nelíbil. A pak tam byli mudr moudrosti, a první agent. Tady bylo těžké rozhodovat. Shin si ale vzpomněl na střechu, a už tam ho první agent svým způsobem kontaktoval - a nejen to. Ukázal jak to, že by chtěl, aby Shin přežil, tak mu dal malou nápovědu - aby se dostal do bezpečí. Znamenalo to, že v bezpečí na střeše nebyl, a nebo to prostě jen bylo celkové přání? Tak by měl agent fungovat. Ne jako hrom do palice, ale... opatrněji, chytře. Shinovi se to zamlouvalo. Navíc, pokud se někdo pojmenuje moudrý, většinou moudrý není, a 'moudrý mudrc' to tam svým způsobem mělo dvakrát - Shina ale taky napadlo, že to možná nejsou nicknames, co by si tyto entity dávaly samy, a tak to nechal být. Tak jako tak, rozhodl se.
Klikl na možnost prvního agenta.
Pak se rychle otočil na ostatní. [rec=shin]"Dobrá práce."[/rec] řekl mile, a došel k tomu chlapovi. Toho poplácal po rameni. [rec=shin]"Díky."[/rec] řekl mu s přikývnutím. Musel tohle udělat, protože si to týpek rozhodně zasloužil - poslouchal ho celou dobu, odvážně dělal, co se dalo, a to i když byl sám ohrožen na životě stejně, jako ostatní. Shin to rozhodně cenil.

[name=rin]Hasegawa Rin[/name]

Rin pomohla zabarikádovat dveře nábytkem z místnosti. Sice neměla sílu na to sama odtáhnout regály nebo jiné velké těžké kusy, ale každá trocha síly navíc se policistovi s Iwamotem jistě hodila. Yuna s babčou Masako se zatím společně choulili v rohu s Item stojícím před nimi v panickém módu značícím, že při sebemenší známce nebezpečí vezme do zaječích, i kdyby to mělo být skokem z okna nebo něco.
Když přede dveře naházeli všechen nábytek, který tam byli schopní odtahat, tak se s policistou a Iwamotem, který se zatím vyzbrojil pletacími jehlicemi, postavili vedle sebe. Zbraně připravené k jejich použití. Rin tak pevně svírala svůj luk připravená krysu trefit i do jejího druhého oka. Snažila se i nenadskočit pokaždé, když krysa vrazila do dveří a jejich barikáda se občasně tím nárazem pohnula. Chvílema to vypadalo, že jejich opevnění povolí a krysa vrazí dovnitř. Byly to hrůzostrašné minuty plné nárazů a skřeků. A nebo možná i jen desítky sekund, které se zdály jako minuty. 
A pak nastalo ticho. Děsivé ticho. Znamenalo to, že byl konec? Nebo ta krysa byla pořád za dveřma? Minimálně to byl konec jejich úkolu, jak hlásal interface před Rininým obličejem. A hned vzápětí se objevil další s tím, že si má vybrat, se kterým souhvězdím chce spolupracovat.[rec=rin] "Souhvězdí?"[/rec] pronesla zmateně. Na rozdíl od Shina jí se žádné souhvězdí do téhle doby neozvalo, takže absolutně neměla ponětí. Podle zpráv u jejich přezdívek však usoudila, že je tahle souhvězdí celou dobu sledovala. Takže tohle všechno bylo jako nějaká zvrácená reality show pro tahle souhvězdí?
Rin se dívala na interface před sebou a zvažovala, že nevybere nikoho. Proč by měla spolupracovat s někým, kdo se bavil sledováním masakrování tolika lidí? Jenže...bez téhle spolupráce...zvládla by přežít to, co má přijít? Její luk tu krysu skoro ani nezpomalil...a to byli teprve někde v tutoriálu tohohle cosi...alespoň tak to na ní působilo. Proč by jinak jejich úkol měl označení jako scénář 0? Proč to vůbec číslovat, kdyby neměly přijít další?
Rin věděla, že potřebuje sílu, pokud nechce zemřít. A sama jí získat nedokáže. Nebo alespoň nevěděla jak. Nezbývalo tedy než si vybrat, komu se upsat. Podívala se do policistovi tabulky, kde podobně jako u Iwamota i sebe viděla čtyři volby, zatímco Ito s ostatními jich měli méně. Kupodivu tam každý měl něco jiného. Kolik těhle souhvězdí bylo? No a pak taky viděla, jak policista klikl na jakéhosi Prvního agenta, než začal všechny chválit z dobré práce a děkovat Iwamotovi. 
Podívala se zpět do své tabulky a přečetla si znovu všechny zprávy. Musela někoho z nich vybrat, ale koho? Pustila se do nich tedy vylučovací metodou. Souhvězdí odrazu slunce...moc se jí nelíbil ten přístup, že nechce sdílet žádné informace. Keep your secrets then! U souhvězdí moudrosti a války si při tom názvu vzpomněla na jednu jistou bytost, o které toho hodně četla, ale to přeci nemohla být ona ne? Každopádně tam se Rin zase nelíbil ten fakt, že jí víceméně vyhrožovala, že se bude hněvat, pokud vybere někoho jiného. A nebylo moc moudré vyhrožovat někomu, s kým chcete spolupracovat.
A tak Rin zbyla prví dvě souhvězdí na výběr. Stříbrný měsíc a Osudový cíl. Na jednoho udělala dojem a druhý chtěl rozvíjet její lukostřelbu. Hm. Popravdě se jí líbil přístup Osudového cíle, který jí přímo sděloval, že nabízí pomoc, zatímco Stříbrný měsíc byl jen like 'Udělalas na mě dojem' a to bylo všechno. Avšak Rin tušila, že potřebuje i něco víc než jen rozvíjet své střelecké schopnosti. Zadívala se zamyšleně na tu krátkou nic moc říkající zprávu od Stříbrného měsíce. Měla z toho instinktivně poměrně dobrý pocit. A tak klikla právě na tuto možnost dřív, než si to stihne rozmyslet.

[name=akihiko]Taguchi Akihiko[/name]

Pokračoval v dokuřování cigarety a dopíjení piva a během toho přemýšlel a pozoroval nové dění před nimi. Ta koc se asi zkoušela pasovat do role nějakého vůdce a začala rozdávat pokyny. To s ním fakt nehnulo, ale bylo to sranda rozptýlení na ten zbývající čas, co je mohlo něco přijít sežrat. Neukázala svoje asi jediné zbraně a tak jí ostatní docela odignorovali. A on v ní díky tomu viděl akorát břímě. Nepřinášela nic. On o sobě věděl, že se kolikrát nechoval zrovna jako okouzlující mládenec a musel si lidi získávat spíše respektem. Někdy i ve formě strachu. Vypadalo to, že tohle nebyl kus skládanky pro něj. Její konání nevytvořilo úplně ideální situaci pro ně. Rozdělilo se to tam tak jako na skupinky a ta jejich z nich byla ta nejmenší. Na štěstí zrovna tohle bylo něco v čem se uměl pohybovat a tak věděl, že stačilo neukázat slabost. Kdyby se něco mělo posrat a nějaká skupinka by proti nim vyrazila, tak stačilo první dva bodnout nebo seknout a ostatní by si to hodně rychle rozmysleli. Na ulici už podobné scény viděl, když si začínající zlodějíčci vyhlédli špatnou oběť. Nic takového se ale nestalo a tak si mohl v klidu dokouřenou cigaretu típnout o otevřené zadní dveře auta ve kterém seděl a nedopalek hodit na zem. Vyšlo mu to časově tak hezky na zprávu o gratulaci.
[rec=akihiko]"Vem si z dodávky co potřebuješ a běž se přisát na nějakého jiného borce, co ti bude dělat bodyguarda."[/rec]
Prohlásil směrem ke koc a ustoupil kousek od dveří, aby tam měla přístup ona. A najednou další tabulka. Tohle byl moment, kdy začínal být opět nervózní. Neměl nejmenší tušení co je čeká, před tím hromadným masakrem jim toho zase tolik ta rohatá entita neřekla. A najednou na tabulce vyskočili informace o souhvězdích, vzpomněl si na zprávu ohledně vynalézavosti od souhvězdí Emeraldového hrotu. Díky tomu si mohl trošku něco domyslet. Tady ho ale hodně ovlivňovalo tvrzení skrz jeho metody. Nelíbilo se mu, že mu někdo do něčeho chce kecat a ještě by u zachraňování svého zadku měl řešit nějaké morální otázky. Už tam viděl velké problémy. A navíc jeho metoda byla dost jednoduchá, zachraň svůj zadek a ať nezažije nic horšího než trojvrstvý papír. Souhvězdí z Hluboké jeskyně mělo zase trošku red flag v podobě splnění nějakých podmínek. Byla tam ale velká odměna a měl takovej zvláštní pocit, že by se mu možná i nějaké ty podmínky mohli zamlouvat. Určitě otevřená možnost. Souhvězdí nemrtvého vládce ho pobavilo, jestli teda to s tou dotčeností nemyslel super vážně. V takovém případě by zde spolupráce fakt nefungovala. A poslední možnost zamítl hned, protože nebude kvůli někomu přizpůsobovat svůj šatník. Vypadalo to, že finální volba je prakticky jasná. Nebo spíš měl dvě takové volby, ale ručička vah byla hodně nakloněná jednou stranou. A tak bylo rozhodnuto.
[rec=akihiko]"Je to, co to je.."[/rec]
Pronesl s úsměvem a klik na obrazovce na volbu číslo dva. Souhvězdí z Hluboké jeskyně.

[name=seojun]Seo-Jun Park[/name]

Byl u auta jako první. To mu dalo mnoho možností, jak se dál rozhodnout. Původní plán bylo ujet a nechat randomáka jako předkrm, ale randomák, Taka, zřejmě chodit každý den do Westfieldu do gymu, protože když se Seo-jun zotavoval z posledního pádu, už ho měl za zády.
Šli tedy do auta společně. Problém nastal ale hned v prvním okamžiku. Nenastartovalo. Seo-jun to zkusil ještě jednou, ale marně. Chtěl se otočit na kancelářskou krysu a dát mu takovou, že nos by mu vyšperkoval týl, ale ani se na něj nepodíval. V hlavě mu jela scenérie, co dál. Všiml si však, že Taka se odevzdal osudu. A zřejmě nebylo moc na výběr. Vyjít ven byla sebevražda. Monstra byla až moc rychlá a tohle auto bylo jediné, co by jim ujelo. Levou rukou tedy sklopil sedadlo a zavřel oči. Přišlo pár nárazů do auta, ale po minutě okolí znova utichlo.
Otevřel oči, až uslyšel zvuk obrazovky před ním. Podíval se i na Taku a ten měl úplně stejnou. Přežili. Narovnal zpět sedadlo a chtěl vyjít ven, ale v tom ho zastavila další, nová obrazovka. Dostal na výběr z nějakých "souhvězdí". Zřejmě další prvek hry. Seo-jun se jenom zamračil, protože to znamenalo, že zřejmě tohle nebude konec. Otevřel dveře a než vyšel ven, tak se rozloučil: [rec=seojun]"Hodně štěstí,"[/rec] ale na Taku se nepodíval. Když udělal několik dalších kroků od auta, klikl na jedno ze souhvězdí bez nějakého většího rozmyslu. Možná v něm ještě koloval hněv v koktejlu s adrenalinem, a zklamání, že se spolehl na někoho jiného. A nebýt štěstí, tak by zřejmě kvůli tomu přišel o život. Ale tyhle souhvězdí ho absolutně nezajímala. K čemu mu je někdo, kdo ho bude nutit dělat něco proti jeho vůli. Kde je v tom svoboda. Prožil si všechno to trápení jenom kvůli tomu, aby zas byl pod někým. V rukách loutkaře, kterému je jedno, že se přetrhají lanka. Ve výsledku všichni, co tohle přežili, jsou jenom dalším masem do mlýnku. Vzpomněl si ale na slova démonické ženy. Chtělo se mu řvát. Projel očima ještě jednou souhvězdí a než jeho prst dopadl na tabulku, tak zřejmě bláhově a naivně uvěřil mistrovi psanců. Všechno tohle se ale odvíjelo v jeho podvědomí a zřejmě si neuvědomoval význam jeho volby. Bylo to pro něj náhodné. Bez rozmyslu. Ale brzy se dozví, co pro něj má osud připraveného. Neboli jeho nový pán, kterého z duše nenávidí, mistr psanců.

[name=misaki]Watanabe Misaki[/name]

Vypadalo to, že tábory byly momentálně jasně dané. Evidentně nezapůsobila tak jak chtěla, ale ani se tomu nedivila. Když byla ve stresu, tak nadávala jak špaček a myslela jen na sebe. Ne na mrtvé na ulici, které pojmenovala tak jak pojmenovala. Inu, život. Takže se aspoň připravila ona, dle potřeb a nejlepšího svědomí.
Pak jí však poslal do háje i ten, kterého následovala. Tohle už jí trochu ranilo, alespoň na oko. [rec=misaki]"Vážně? Chceš to risknout na vlastní triko? A doufat, že budeš mít šanci okrást v životě ještě někoho dalšího?"[/rec] zeptala se ho poměrně chladně. Tak trochu sázela na to, že zlodějíček by mohl chápat její chladnou povahu, ale asi tomu tak nebylo. Inu, kdo ví, třeba časem. Dle jejich logických propočtů spousta lidí nepřežila.
Než se tomu věnovala dál, objevila se obrazovka. Výborně, zvládli první etapu. Ale co bylo tohle? Výběr classy? Ne, tohle bylo něco víc. Vypadalo to, že s ní komunikovaly 4 další entity. Jak moc byly reálné, fiktivní nebo prostě AI, to byla otázka. Ale měla na výběr všechny... měla?
[rec=misaki]"Nemůžu si vás vzít všechny?"[/rec] zamumlala tiše. Třeba jí odpoví, ale trochu se bála, že ne. Musela zvolit. Pravda, všechno znělo lákavě, ale byla otázka, co to bude mít v přenesené podobě. Ne, potřebovala někoho, kdo trochu chápal její povahu. Takže Nebeský daimjo to být nemohl, byť zněl zajímavě. Devět lstí zase znělo až příliš moc agresivně. Takže zůstávali dvě možné volby. A z té už musela vyselektovat někoho, s kým dokáže spolupracovat. Nebylo to lehké, ale nakonec zmáčkla - SOUHVĚZDÍ PODMANIVÉHO HLASU. A tak sranda mohla začít.

S

Byl dost překvapený z toho, co se děje. Začínal o sobě pochybovat, jestli si omylem nevzal nějaké drogy. I na rok 2024 bylo tohle vše naprosto bláznivé a naprosto neuvěřitelné. Jaké souhvězdí, jaké kontrakty? Byl zvyklý tak maximálně uklízet hovna po slonech a ne tu žít uprostřed virtuální reality nebo co to vlastně bylo. Rád by byl chytřejší, ale vůbec nerozuměl tomu, co se tu děje. A když něcemu nerozumí, bývá obvykle dost protivní, takže často. NAd nabídkou vlastně také moc nepřemýšlel, protože neznal žádný logický způsob, který by mu pomohl vybrat, co je správné a co není správné. Vybral teda souhvězdí vojevůdce, protože se mu líbila myšlenka dobytí světa. Jen měl trochu starost, koho zase kvůli tomu bude muset zmlátit.

VŠICHNI >


Po tom, co si všichni přidělili své body, tabulka zmizela a rázem se objevila další. Tahle na rozdíl od té předchozí ale podivně glitchovala a písmo bylo každých několik vteřin nečitelné, než se zase zformovalo do fotnu, kterému jste rozuměli.

[interface]PŘIJALI JSTE FRAGMENT. PŘEJETE SI HO AKTIVOVAT TEĎ?
A / N[/interface]

Tohle byla tabulka, kterou neviděl nikdo jiný než Akihiko, Shin, Seojun, Misaki, Rin a Suiriyu. A ať už se rozhodli příjmout nebo ne, tabulka po odpovědi zmizela.
Už teď to byl takový hodně nový pocit. Po tom, co si všichni přítomní přidělili své body, byla poznat okamžitá změna. Cítli se silnější, lehčí na nohách a jako by někde hluboko uvnitř nich hořel jakýsi plamen, ze kterého teď vycházela jejich síla. Ano, síla, k tomu se teď dostaneme.

Shin, Rin >

Po tom, co si Rin přidělila svoje bodíky a odpověděla na otázku ohledně fragmentu, se rozzářil luk, který pravděpodobně ještě držela v ruce někde podél těla. Jeho fyzická forma se začala měnit. Místo klasického moderního luku se proměnil v dlouhý dřevěný luk obrostlý zelenými listy, který byste pravděpodobně čekali pouze ve fiktivním fantasy světě v rukou nějaké elfské bojovnice. Stejně tak se změnil i toulec a na rukou se Rin vytvořily krásné kožené nátepníky s rytinami záhadných symbolů.

[interface]Gratuluji, získáváte Luk Stříbrného měsíce - Unikátní; Toulec Stříbrného měsíce - Unikátní; Nátepníky Stříbrného měsíce - Unikátní[/interface]

U Shina se stalo něco podobného. Jeho služební pistole se totiž také začala měnit a tady došlo k proměně o něco větší - asi bych ale spíš použil slovo upgrade. Policisté v Japonsku používají zbraně, kterým se říká 'New Nambu M60' a jedná se o klasický revolvér ráže .38, u kterého musíte nejdříve natáhnout kohoutek a následně vystřelit - proto se používá označení 'double-action.'
To co teď však Shin držel, už nebyl jeho - jak by řekli mnozí nadšenci střelných zbraní - zastaralý partner. Místo toho v ruce svíral něco, co připomínalo Magnum padesátkové ráže. Zbraň byla většinou stříbrná a leskla se. Po straně hlavně až k rukojeti byly zlaté abstraktní rytiny. Kohoutek, spoušť, muška a hledí byly ze stejného zlata jako rytiny.

[interface]Gratuluji, získáváte Revolver Prvního agenta - Unikátní[/interface]

To byli Rin se Shinem, ale co zbytek? Iwamoto žádnou zbraň nedostal a stejně tak Yuna a Ito. Poslednímu zmíněnému se na zádech objevil dlouhý černý plášť s kapucí a asi to znamenalo, že také získal svůj unikátní předmět.
Ta nejzajímavější věc se ale stala u staré paní Masako. Ta se totiž najednou začala svíjet v bolestech na zemi. Vrásky na tváři a těle jí začaly mizet a její šedivé vlasy se zbarvily do tmavě hnědé barvy. Ze všech těch věcí, které se do teď staly, byla tahle dost možná ze všech nejpodivnější. Dostat unikátní bojový předmět je jedna věc, ale co dostat zpátky dávno ztracené mládí? A přece to byla pravda. Masako se najednou hbitě posadila a se zmatenýma očima sledovala všechny přítomné, než se podívala na svoje ruce. Předtím jí mohlo být kolik? Sedmdesát let? Osmdesát let? To se vlastně asi nezměnilo, ale teď k tomu vypadala jako vrstevnice Rin.
"Co-?" vyjekla najednou a chytila se za pusu. "Jak-jak vypadám?" zeptala se zmateně a podívala se u toho na dvojici u dveří. Její hlas byl pochopitelně také úplně jiný, možná že právě tomu se tolik divila, když poprvé promluvila.

Akihiko >

[interface]Souhvězdí z Temné jeskyně je velice spokojeno s vašim výběrem. Rozhodlo se vám nabídnout malou odměnu.[/interface]

V rukách Akihika se objevila malá černá krabička, nad kterou bylo malým písmem napsáno 'Uvítací loot box.' Znamenalo to, že Souhvězdí z Temné jeskyně je nějaký malý loot goblin? Možná.
Po tom, co si krabičku Akihiko prohlédl, se otevřela a zmizela. Místo ní se pak zmaterializovala zatočená dýka, která vypadala, jako by jí někdo vytvořil z tesáku nějaké velké příšery. Tmavá rukojeť, jejíž barva se dala definovat jenom jako jakési smíchání černé a krvěvě rudé barvy, krásně padla do ruky a Akihiko měl pocit, jako by jí vytvořili přímo pro něj. Oproti jeho malému kapesnímu nožíku to bylo docela dobré zlepšení. Rozhodně se to bude hodit, pokud bude muset čelit nějakým přerostlým krysám a kdo ví čemu.

[interface]Gratluji, získáváte Dýku Hadího tesáku - Neobyčejná rarita ; +2 k vaší hbitosti[/interface]

Misaki >

Finální výběr Misaki patřil Souhvězdí Podmanivého hlasu, což pro tuhle mladou korporátní pracovnici muselo od začátku znít jako něco, co bylo vytvořeno přímo pro ní. Kdo by si nepřál mít hlas, kterým si může podmanit všechny? Muselo to být něco takového. Určitě.

[interface]Gratuluji. Získáváte společníka. Prosím potvrďte svůj výběr -
Kočka / Opice / Havran[/interface]

Seojun >

[interface]Souhvězdí Mistra psanců se usmívá a posílá vám malý dárek.[/interface]

[interface]Gratuluji, získáváte černé kožené rukavice - Unikátní[/interface]

A navlékly se na ruce bez zeptání. Nevypadaly jako vrcholem moderní módy, ale spíš jako něco, co by nosil někdo tak před pěti sty lety. Ukazováčky, prostředníčky a palce měly odříznuté konce. Seojun si je samozřejmě mohl sundat kdykoliv se mu zachtělo, ale pokud to skutečně udělal, měl najednou pocit, jako by o něco přišel. Nedokázal to popsat, protože to bylo něco, co nikdy předtím nezažil. Pokud rukavice znovu nasadil, jako by se to vrátilo. Pokud se na ten pocit Seojun soustředil, objevila se mu před očima tabulka.

[interface]Vaše záložka je momentálně prázdná.[/interface]

Suiriyu >

[interface]Souhvězdí Vojevůdce dobytí potěšeně kývá hlavou. Rozhodlo se, že vás odmění.[/interface]

[interface]Gratuluji, získáváte Brnění generála - Neobyčejná rarita , +2 k vaší síle[/interface]

Suiriyu si všiml toho, že se kolem jeho těla objevilo něco, co vypadalo jako brnění, ale po chvilce to zprůhlednilo a zmizelo. Cítil se ale o dost silnější, což muselo znamenat, že i když předmět neviděl, tak byl stále aktivní i se staty, které mu zvyšoval.

____________________________________

Všichni >

Krátce po tom, co si všichni mohli prohlédnout své nové hračky a rozhodnout se, pokud se nad něčím rozhodovat měli, se objevila další tabulka.

[interface]
SCÉNÁŘ Č. 1

OBTÍŽNOST: D

PODMÍNKY PRO SPLNĚNÍ:

ULOVTE DESET MONSTER A OTESTUJTE SVOJE NOVÉ SCHOPNOSTI.

TRVÁNÍ: 2 HODINY

ODMĚNA: LEVEL UP

TREST PŘI SELHÁNÍ: ????
[/interface]

[name=shin]Shiroyama Shin[/name]

Shinovi se před očima objevila další tabulka, a to ta, která psala, že získal level a že má body na rozdělení do nějakých statů. Hmm.. zajímavé, vypadalo to tu jako nějaké heavy RPG. Jak bylo řečeno, Shin byl hráč her, takže věděl, jak takovéhle věci fungují, ale doopravdy nečekal, že by si to někdy měl volit pro sebe. Každopádně se zamyslel. Netušil, k čemu jemu bude mana, ale jakožto agent si dokázal představit, že by mohl mít nějaké takové schopnosti. Představoval si sebe jako někoho, kdo by měl být univerzálně OK do každé situace, protože s takovými věcmi se agent potýká, ale pořád si vybrat nějakou sílu. Bylo by hloupé dát do many teď vše, když nevěděl, jestli mu k něčemu bude, ale tušil, že bude. Každopádně se držel toho, že alespoň teď ze začátku by měl nalevelovat všechno.
A tak hodil 2 body do každého statu, a zůstali mu ještě dva. Jeden tak dal do Many a druhý do Hbitosti, staty, které tušil, že bude potřebovat nejvíc. Pak to ale vypadalo to jako, že se něco rozbilo, než se tam ukázalo... že prý přijal fragment, a jestli ho chce aktivovat. Shin na to chvilku koukal trochu překvapeně. Znělo mu to jako nějaký rare consumable... co to asi dělalo? Bylo lepší to zapnout, nebo ne? Shin se rozhodl, že dokud neví víc, nebude nic aktivovat, a tak prostě zmáčkl N. Pokud to byla chyba, velmi unlucky. Stane se. Ocitli se ve světě, kde nikdo nevěděl, jestli byly správné odpovědi, nikdo na to wiki nenapsal, a tak prostě každé rozhodnutí bylo vlastně risk. Nešlo nic.
Rozhodně to byl nový pocit, jak se teď Shin cítil. Bylo to, jakoby byl lehčí, silnější. Rozhodně zvláštní. No... a po těchhle volbách se navíc děly další věci. Všiml si první luku slečny, než pak viděl i svoji zbraň, která se rozzářila, a místo svého starého, naprosto klasického a ničím speciálního služebního revolveru měl v rukou najednou novou zbraň. Větší, a rozhodně o dost zdobnější. Shin si to prohlédl, a všiml si, že bude i větší ráže. Revolver prvního agenta... vypadalo to rozhodně epicky. Shin musel jemně přikývnut s úsměvem, který se mu vplížil na obličej.
To se otočil na ostatní, kde zatím student dostal nový ohoz... a babuše se začala měnit, ne nepodobně, jako jejich zbraň. Najednou tam mezi nimi seděla další mladice, která z toho byla patřičně překvapená. Ptala se, jak vypadá. Shin se na ní překvapeně, ale pobaveně usmál. [rec=shin]"Jako připravená na energetický večer v nočním Tokyu."[/rec] odpověděl na to lehce pobaveně. Než se ale nadál, najednou se objevila další tabulka... s dalším úkolem. Prý ulovit deset monster, za dvě hodiny, a trest byl neznámý. Shin trochu zamrkal, a pak přikývl. [rec=shin]"Navrhuji zůstat spolu. Máme tak větší šanci na přežití, můžeme si pomáhat... a trochu se bojím riskovat, co je ten případný trest."[/rec] nahodil Shin, a otočil se na skupinku. [rec=shin]"Jsem Shiroyama Shin, z detektivní kanceláře policie Tokya. Jestli něco takového pořád existuje."[/rec] představil se také, s úsměvem, ostatním. Protože to se předtím nestalo, že.

[name=rin]Hasegawa Rin[/name]

Po kliknutí na souhvězdí Stříbrného měsíce se před Rin objevila nová tabulka gratulujíc jí k získání sponzora a lvlu navíc. Navíc k tomu získala deset bodů, které si měla rozdělit mezi čtyři staty přesně jako v nějaké videohře. Jenže tohle nebyla videohra. Nemohla všechno narvat do jednoho statu a pokud by to nevyšlo tak začít znovu. Rin se nad tím zamyslela. A došla k závěru, že toho stejnak moc nevymyslí s tím minimem informací, které měla. A tak podobně jako Shin dala do každého statu dva body. Tím jí zbyly dva, které někam přidělit. První šel rozhodně do hbitosti. Kdyby znovu stála proti té kryse, tak se raději vyhne než by jí praštila. Navíc její hlavní zbraní byl luk, takže s ním tolik síly zase nepotřebovala, ale vyhnout se a vystřelit znovu byla jiná. Rin tak zbyl jeden bod. Jak už se řeklo sílu zamítla a tak se zaměřila na HP a Manu. Větší odolnost se vždycky hodila. Na druhou stranu ale mana většinou znamenala nějaká kouzla, magii, superschopnosti. Jakožto milovnici fantasy literatury jí to velmi lákalo. Hm. Mrkla po očku po policistovi, jak si body rozřadil on a zahlédla tak, že vtipnou shodou náhod úplně stejně jako ona. No a protože proč ne, tak ten svůj zbývající bodík hodila také do many.
Když však tenhle poslední bodík přiřadila, nahradila tabulku jiná viditelně rozbitá. Poblikávalo to a všemožně měnilo. Asi nějaký error. Nějaký zkušený IT specialista by si i mohl myslet, že jde o nějaký druh zavirovaného emailu nebo něco. Tabulka hlásila něco o tom, že získala fragment, ať už to bylo cokoliv, a jestli ho chce rovnou aktivovat. Nebylo divu, že Rin vypadala dost zmateně. Vůbec netušila, co to ten fragment je nebo k čemu je či co udělá. A tak ani neměla ponětí, jestli má dát ano nebo ne. Jak tak koukal na svou tabulku, vzpomněla si na něco z dob, kdy nějaké ty hry hrála. Zkusila kliknout na slovo Fragment, jestli jí to třeba nedá nějakou informaci, co to je, co to dělá, jak dlouho to funguje a jestli se to dá případně vypnout či znovu použít nebo třeba i jen použít později. Mohlo to být naprosto cokoliv a Rin by nerada hned takhle na začátku něco důležitého pokazila. 
Tak jako tak určitě potom Rin na něco kliknula, dle toho jestli a co se dozvěděla. Protože ale něco vybrat stejnak musela, tak se tak stalo bez ohledu na volbu. Už teď si připadala silnější. A byl to zvláštní ale příjemný pocit. Jakoby uvnitř ní něco hořelo. Ale ne bolestivě, jakoby jí to spalovalo, ale spíš hřejivě. 
No a když zmizela i tahle tabulka, její luk zazářil a změnil tvar, stejně jako její provizorní toulec. K tomu se jí na rukou objevily i kožené nátepníky. Rin si jednou rukou sáhla na ucho, jestli se jí nezašpičatělo. Skutečně jí to totiž připomnělo nějakou elfí výbavu a tak raději zkontrolovala, jestli i ona nezelfovala.
Do toho se před ní objevila další tabulka informující jí o získaném vybavení. Její sponzor jí poslal equipment. Takový upgrade toho, co měla. Všechno to mělo takové jednoduché názvy, ale za to to bylo Unikátní kvality. To bylo dobré nebo ne? No a i tady Rin ze zvědavosti zkusila kliknout na název Luk Stříbrného měsíce, jestli se nedozví víc. Nějaké jeho vlastnosti a tak. A pokud to fungovalo, tak pak postupně klikla i na toulec a nátepníky. 
Když se pak podívala kolem, všimla si, že policistova zbraň se také výrazně změnila a že Ito získal černou kápi. U Iwamota s Yunou žádné změny neviděla. V tom se pak paní Masako začala svíjet na zemi bolestí. Rin nejprve vyděšeně a následně dosti překvapeně sledovala, jak stařence mizí vrásky a celkově jim tam doslova mládne před očima. Naštěstí se její mládnutí zastavilo někde kolem Rinina věku. Rin totiž netušila, co by dělali, kdyby tu najednou místo stařenky měli třeba nemluvně nebo tak něco.
Stále na paní Masako překvapeně koukala, když se jich bývalá stařenka zeptala na to, jak vypadá stejně šokovaná jako oni. Policista k tomu měl pobavenou poznámku. Rin se na ní usmála a vytáhla ze svých věci malé kosmetické zrcátko, které jí podala, aby se mohla sama podívat. [rec=rin]"Jste krásná."[/rec] odpověděla jí ona.
No a pak jim tuhle hezkou chvíli zkazila další tabulka s dalším úkolem. Přesně jak si Rin domyslela, čekaly je další tyhle scénáře. Tentokrát šlo o lovení monster pro vyzkoušení jejich nových schopností. Rin na sucho polkla. [rec=rin]"Takže...ty monstra...tam venku pořád jsou..."[/rec] pronesla. Nemohli lovit něco, co by neexistovalo. 
Slova se pak chopil policista, jejich momentální nepřímo jmenovaný vůdce. Rin souhlasně přikývla na jeho návrh zůstat pospolu. Rozhodně nechtěla zůstávat sama v téhle děsivé situaci, ve které se tu ocitli. 
Potom se jim policista představil, takže mu Rin v mysli mohla přestat říkat pan policista.[rec=rin] "Já jsem Hasegawa Rin. Učím na vyšší střední škole v Shinagawě. Nebo jsem alespoň učila...Jinak žiju v Shinjuku." [/rec]představila se i ona.

[name=akihiko]Taguchi Akihiko[/name]

Protočil oči, když se Misaki zase začala vyjadřovat. Jeho výraz by se nedal vyjádřit asi jinak než pomocí tří písmen, w t f.
[rec=akihiko]"Viděl jsem to tam venku, moc dobře vím, že sám tam člověk moc dlouho nepřežije. A s tebou.."[/rec]
Pohlédl na skupinky lidí v jejich prostoru, potom zpátky na Misaki a pokračoval.
[rec=akihiko]"..si moc kamarádů nenajdu. A já bych rád žil, mám se rád, víš? Jsi ták okouzlující, že bys mi ani na tu jednu věc nebyla. Takže jo, jsem si tím zatraceně jistej!"[/rec]
Vyřešil tu koc a došel k boku dodávky, kde otevřel boční posuvné dveře. Měl tek přístup ke zboží z dalšího místa a mohl si tam Misaki nahrabat co chce, aniž by jí musel dál řešit. Otevřel aj dveře od spolujezdve, které měl hned vedle, a popadl pracovní bundu, kterou za pomocí pár uzlíků a pomoci nože upravil do takového provizorního vaku. Dovnitř dal sixpack plechovek piv, nějaké druhy instatních nudlí a sušeného masa. Ono toho moc víc sebou pobrat nešlo skrz váhu a teď neměl ani prostory kde využít nějaké složitější jídlo. Využil ještě toho, že chvíli sedí a sáhl po nějakém sáčku krekrů a plechovce energy drinku. Do toho otevřel tabulku, ze které obdržel milé překvapení. Plechovku s krekry položil na místo spolujezdce a prohléžel si dýku. Moc krásná práce. Zpracovat celou tuhle situaci pomáhalo to, že Akihiko jako většina lidí jeho geenrace hrálo nějaké hry. Z toho usoudil, že nemusí dávat žádné staty do many, protože zatím neuměl nic na co by manu využil. To zřejmě záleželo na výběru souhvězdí. Někam to začínalo zapadat. A tak se rozhodl, že si dá pět bodů do hbitosti, tři do síly a dva do životů. Přehodil si vak přes záda, dopápl krekry a s plechovkou piva v ruce vyrazil směrem ven z tohohle prostoru. Nešel však obchoďákem, rozhodl se vyjít silnicí kterou do těchto prostorů zajížděla auta. Měl by tak potkat méně lidí, nevěděl jestli není na čase bát se i jich. Nový nůž se hřál u pasu vedle nože původního. Když se vydal na cestu, tak se objevila ještě zvláštně glitchující tabulka s otázkou ohledně fragmentu. Znělo to jako nějaký bonus ve hře. Moc dobře si pamatoval, jak jako dítě vždycky u takových bonusů dal ano a pak později zjistil, že by to na vyšších úrovních využil mnohem lépe. Ale teď šlo o jeho život. Jestli to mělo zvýšit šanci jeho přežití, nebylo nad čím váhat. Ale co když si to vyložil špatně? No, zabít by ho to nemělo. To by se připravovali zbytečně o zábavu. A tak zvolil možnost ano.

[name=seojun]Seo-Jun Park[/name]

Neočekával okamžitou odpověď. Popravdě, troch to bral jako upsání se k sektě. A sekta taky rovnou nerozdávala auta nebo jiné cennosti. Když tedy dostal rukavice, byl překvapený. Ale s tím jaký vnitřní konflikt v sobě vířil, to zřejmě mělo celkově malou hodnotu. Spíš ho znervózňoval ten pocit, co mu navlíknutí rukavic dodalo. Netušil, co ty rukavice měli pro něj dělat, ale zřejmě to bylo něco, co by mu snad mělo pomoci? Minimálně z toho dostával takový pocit. No, nemuselo se dovysvětlovat, že tomu věřil asi stejně jako tomu, že zítra se všichni vzbudí a zjistí, že to byl velký prank na populaci v Tokiu.
Ještě předtím, než dostal své rukavice, tak získal jakýsi "level" a "staty". Tam se už snažil přemýšlet trochu techničněji, než doposud. Jestliže jim tento systém dává nějaká vylepšení, zřejmě by bylo dobré vědět, jak to funguje. Nečekal však, že k tomu dostanou jakési vysvětlení. Bude to muset zjistit sám. Co ho ale nejvíce zaujalo to, že všechny jeho základní staty byly na jedničce. S jeho tréninkem a zkušenosti by určitě měl mít jiné staty vyšší než ostatní. Tomu však nebyla pravda. Znamenalo to, že se nejedná o zhodnocení jejich skutečných dovedností, ale o nějaké amplifikátory těch stávajících? Pokud ano, nemělo pro něj cenu své body jakkoliv rozhazovat mezi všechny staty. A aby podpořil svoji hypotézu, musel se zaměřit na určitý prvek. Z toho důvodu dal všech 10 bodů do síly. Jestliže to znamená něco ve smyslu, že by měl být 10x silnější, mohl by jednoduše přemoci cokoliv, co mu přijde do cesty. Mezitím viděl jenom hodně "modifikovaných" zvířat a pár mýtických bytostí. Mohl by mít tedy dobrou šanci proti těm menším. Hbytosti si věřil, neboť byl stále mladý. A ten zbytek prozatím nevěděl.
Něco mu našeptávalo, že by si ty rukavice měl sundat, protože bylo nechutné, jak se samy navlékly, avšak neučinil tak. Musel zjistit k čemu mu jsou. Přídavek "unikátní" určitě nemělo nic dočinění se sociálním vnímáním značky těchto rukavic, takže důvod pro jejich unikátnost musel být jiný. Ohlédl se zpátky za sebe, neboť by tam v autě měl být stále Taka. Možná ho odepsal rychleji, než by měl. Byl tam?
Objevila se předním další tabulka. Další úkol. No, jestliže bych musel pokaždé vypisovat, kdy se Seo-jun zamračí, tak to raději ponechám jako jeho neutrální výraz. Nelíbilo se mu to. Neuběhlo ani pár minut od posledního masakru, už si tu měli hrát na hrdiny. Dvě hodiny však byly hodně na promyšlení, jak postupovat. Měl jít do obchodního domu a zkontrolovat, co tam stíny zanechaly? Nebo se vydat do ulic a zkontrolovat, jak na tom je okolí? A nebo prostě nechá monstra přijít za ním. A k tomu by se možná hodilo zprovoznit to auto.
A aby se nezapomnělo, Seo-jun fragment neaktivoval. Stejně jako se vším ostatním, nevěděl k čemu to je. Tedy bylo možná moudřejší to použít, když to bude situace vyžadovat nebo mu nezbydou jiné alternativy.

[name=misaki]Watanabe Misaki[/name]

Vypadalo to, že systém byl opravdu založený na nějakém RPG systému, což pro její generaci nebyl žádný problém. V dnešní době hrál hry kde kdo. Jenže otázkou bylo, jakou formou by si měla body rozložit. Obvykle by si nejdřív prošla svoje schopnosti a podle toho se naboostila. Takhle to vypadalo, že jí to nutilo do slepého napálení bodů. [myslenky=misaki]Souhvězdí podmanivého hlasu,[/myslenky] šlo jí hlavou, zatímco nad tím přemýšlela. Ne, byl to první level, nemohla se spoléhat na to, že když to nahodí jen do many, která jí nejvíc evokovala spojení s tímto čímsi, tak že udělá správně. Ne, potřebovala určitou pohyblivost a výdrž. Proto přidala 2 body do každého atributu jako pevný základ a zbylé dva pak dala ještě do many.
Následovala další tabulka. Sakra, vypadalo to, že aspoň takhle nezůstane sama. No, aspoň si bude mít s kým pokecat. Otázkou bylo, co si vybrat. Kočka jí nepřišla příliš užitečná, byť by třeba mohla pomoci v tmavých místech. Opice mohla používat a případně nosit malé předměty a docela mobilně se pohybovat po zemi. A vrána mohla být mobilní a dala se využít pro průzkum v letu. Jenže v uzavřených prostorech byla k ničemu. Proto nakonec zvolila opici.
A pak tu ještě byla otázka fragmentu. To netušila, co by mohlo být. Mohl to být další boost nebo průšvih. Ale upřímně, potom co viděla venku, se buď probere s hroznou kocovinou nebo bude prostě mrtvá. Takže klikla ano.

A co se týkalo jejího dosavadního společníka, pouze protočila oči a pokrčila rameny. [rec=misaki]"Jak myslíš,"[/rec] odpálkovala ho pouze a začala si řešit své věci. Jak předtím plánovala, udělala si nějaký provizorní vak, do kterého dala použitelné jídlo, které nevyžadovalo složitou přípravu, tedy optimálně takové, které si mohla připravit sama. Hned na to vyrazila ven za Akihikem. Neplánovala ho sledovat, ale bylo jí jasné, že obchoďák bude ještě dost obsazený lidmi. Ne, musela se dovybavit jinde. Rychle zkontrolovala, zdali jí mobil funguje aspoň nějak. Auta šla taktéž nastartovat. Případně... prostě zkusila vyvolat mapu. Naštěstí okolo znala dostatečně, takže přemýšlela, kde se nacházel nejbližší obchod s nějakým vybavením, co by využila. Ať na turistiku, tak případně nějaká zastavárna a podobně. Potřebovala se převléct a optimálně sehnat zbraň. Problém byl, že Japonsko nebylo Amerikou, kde by sehnala zbraň na dalším kroku. Ale případně se mohla zkusit vrátit do firmy a vybrat ochranku?
Nemohla se teď zasírat se spoustou lidí, chtělo to nějaké odlehlé loviště, kde by splnila požadavky na postup dál a něco na dálku by se hodilo. A třeba u toho narazí na nějaké lepší společníky.

S

Hrál občas na telefonu hry, takže aspoň trochu tušil, co to znamená HP. Celé mu to připadalo, jako kdyby si přišel zahrát wowko a před tím si šlehl. Tohle by nedokázao ani Vision pro a to měl v plánu, si ho koupit. Po chvilce zaváhání chtěl dát deset bodů do síly a byl těsně před provedením, když si uvědomil, že by možná mohl myslet na svoje bezpečí. Rozhodl se proto dá 3 body do HP a 7 do síly. Neměl zatím pocit, že by měl být hbitý, když může všechny zmlátit a roztrhat, nebude potřeba uhýbat. Po skončení prvního menu uviděl ještě jedno, které ale velmi rychle zmizelo a on se rozhodl mu nevěnovat pozornost. Zajímavější bylo jeho nové brnění, které ale velmi rychle zmizelo. Nevěděl, co si o tom přesně má myslet a vnitřně propadal často panice, především, když se objevoval text. Chvíli ještě vstřebával informace, ale neměl šanci nic vykoumat. Jediné nad čím přemítal bylo, kde vyzkouší svoje nové schopnosti? Rozhodl se vyjít ven a nechat na štěstí, co zajímavého ho potká.

Shin, Rin >

[rec=iwamoto]"Souhlasím. Když zůstaneme spolu, máme větší šanci na přežití,"[/rec] přikývl souhlasně Iwamoto a udělal krok směrem k Shinovi, ke kterému potom sklonil hlavu. [rec=iwamoto]"Iwamoto Goyo,"[/rec] představil se. [rec=iwamoto]"Jsem vděčný za vaší rozhodnost, Shiroyamo-san."[/rec] Iwamoto byl rozhodně starší než Shin. Dost možná i o celého jednoho takového Shina, ale na věk se v téhle situaci nehrálo. Kdyby se Shin neobjevil, tak by Iwamoto dost možná váhal a neudělal by nic z toho, k čemu ho mladý policista dohnal svými rozkazy. Byl si jistý tím, že mu a všem ostatním zachránil život.
[rec=ito]"Co přesně znamenají ty souhvězdí?"[/rec] vložil se do konverzace Ito a přistoupil blíž. V tom černém hávu vypadal jako protagonista nějaké korejské manwhy, který se měl každou chvíli naučit pozvednout mrtvé.
[rec=ito]"A jsem Kawakami Ito, děkuji za pomoc,"[/rec] sklopil hlavu s o něco menším respektem než Iwamoto před několika momenty, ale možná to bylo spíš tím, že podle mladého studenta nebyl čas na žádné zdvořilosti.
[rec=ito]"Bylo mi nabídnuto souhvězdí mrazivé iluze nebo co. A když jsem to potvrdil, tak jsem dostal tohle,"[/rec] chytil si jednou rukou plášť pod krkem a nadzvedl ho.
[rec=yuna]"Já jsem nedostala nic,"[/rec] pípla zklamaně Yuna, která ještě hodně překvapeně koukala na Masako, ze které se stala jen o pár let starší mladá žena. [rec=yuna]"Ději se tu hodně podivné věci. Nerozumím tomu."[/rec] Řekla zklamaně.
[rec=ito]"Chtěla říct, že se jmenuje Yuna. Yukari Yuna. Je to moje spolužačka a je vám vděčná za pomoc,"[/rec] řekl Ito směrem ke trojici u dveří.
[rec=ito]"Ale souhlasím s tím, že je to všechno divný. Jak je možný, že se ze starýho člověka zase stane mladej. Co jste měla v těch tabulkách?"[/rec] zeptal se Ito Masako.
Teď už bývalá stařenka s vykulenýma očima hleděla na svoje ruce a skoro zapomněla reagovat na to, že jí Rin oznámila, že je krásná. Když už se tu dělo tolik věcí, které se daly přirovnat k různým herním mechanismům, tak můžeme říct, že měla takový malý lag. Nakonec se ale na rudovlásku podívala. [rec=kasumi]"Dě-děkuji, Hasegawa-chan,"[/rec] vykoktala.
[rec=iwamoto]"Heh, taky mi mohli ubrat třeba deset let,"[/rec] zachechtal se Iwamoto.
[rec=kasumi]"Já- bylo tam napsáno 'Souhvězdí Hlídače věčnosti' vám nabízí kontrakt,"[/rec] odpověděla nakonec. [rec=kasumi]"Myslíte, že je to všechno jen sen?"[/rec] zeptala se.
Iwamoto přišel trochu blíž a dřepnul si. [rec=iwamoto]"Obávám se, že se o sen nejedná, Masako-san. Myslím si, že naše životy rázem nabraly nečekaný a velice strašidelný směr. A věřím tomu, že byste měla být vděčná za tenhle dar, který jste dostala."[/rec] Zase se zvedl a natáhl jejím směrem ruku. Masako to chvíli trvalo, ale nakonec se jí chopila a bez problémů se zvedla.
[rec=kasumi]"Děkuji, Iwamoto-kun."[/rec]
Iwamoto se podíval na Yunu, která se stále krčila na zemi, potom se podíval na Rin a Shina. [rec=iwamoto]"Yuno, Ito, Masako-san, souhlasíte s tím, že bychom měli zůstat jako skupina?"[/rec] zeptal se a hned na to se ve vzduchu mezi všemi objevila jedna tabulka, kterou pro tentokrát sdíleli.

[interface]
Zadejte jméno vaší skupiny:

Členové: Shiroyama Shin, Hasegawa Rin, Iwamoto Goyo, Masako Kasumi, Kawakami Ito, Yukari Yuna

Vytvořit skupinu?

Ano / Ne

[/interface]

[rec=iwamoto]"Jméno skupiny?"[/rec] zamyslel se. [rec=iwamoto]"Na tohle jsem asi už moc starý,"[/rec] zachechtal se a se zdvíženýma rukama ustoupil stranou.
[rec=ito]"Musí to být něco cool. Třeba Stínoví zabijácí X,"[/rec] navrhl Ito.

Než však padlo finální rozhodnutí, vratíme se ještě na moment k našim hrdinům. Nejdříve Rin, která se snažila zjistit něco víc o svých nových předmětech.
Když klikla na luk, zobrazil se skutečně jeho popis.

[interface]Luk Stříbrného Měsíce - Unikátní rarita

Držitel této posvátné zbraně získává +2 body ke své hbitosti. Šípy vystřelené z této zbraně jsou rychlejší a ničivější, než kdyby byly vystřeleny z obyčejného luku.
Ještě nemáte potřebné znalosti a level na otevření jeho unikátní speciální schopnosti.[/interface]

[interface]Toulec Stříbrného Měsíce - Unikátní rarita

Šípy v tomhle měsícem ozářeném toulci vám nikdy nedojdou. Použitý šíp se vám vrátí každých pět minut.
Ještě nemáte potřebné znalosti a level na otevření jeho unikátní speciální schopnosti. [/interface]

[interface]Nátepníky Stříbrného Měsíce - Unikátní rarita

Vypadají fakt hodně dobře. Nebudou vás bolet ruce. Čistě estetické. [/interface]

Co se fragmentu týče, tak se nezobrazilo nic.

Když Rin vstřebala všechny tyhle informace, tak se jí před obličejem ještě objevila jedna tabulka. Tahle byla ale exkluzivně pro ní a nikdo jiný jí neviděl.

[interface]Gratuluji, získáváte -

Schopnost zkrotit divokou zvěř - level 1[/interface]

Vypadalo to, že její nové vybavení není jediná věc, kterou po uzavření smlouvy získala.

Shinovi se stalo něco podobného. Když měl chvilku ticha, před očima se mu zjevila také tabulka čistě pro něj.

[interface]Gratuluji, získáváte -

Schopnost identifikace - level 1
Schopnost nadlidského vnímání - level 1
Schopnost 'Deadeye' - level 1[/interface]

A abych nezapomněl, když odmítli příjmout fragment, nic se nestalo. Tabulka prostě zmizela a mohli si dál pokračovat, jak chtěli.

Akihiko >

Rozdělit se možná neznělo jako moudrý nápad, ale Akihiko jednal podle svého nejlepšího uvážení a pokud si myslel, že bez Misaki mu bude lépe, tak kdo jsem já, abych mu stál v cestě.
Silnice z parkoviště ho vyvedla přímo na jednu z větších ulic, kde by za normálních okolností projíždělo jedno auto za druhým, ale teď to tu vypadalo jako v nějakém post apokalyptickém filmu. Opuštěná auta, kolem kterých ležely čerstvé mrtvoly nevinných lidí.
Akihiko na rozdíl od jiných, přijal dárek v podobě tajemného fragmentu, ale i přesto necítil žádnou změnu. Tabulka prostě zmizela a mohl se maximálně ptát sám sebe, co to asi bylo.
Jeho klidnou cestu mu však přerušila nová tabulka.

[interface]Souhvězdí Z Hluboké jeskyně vám zadává nový úkol:

Přidej se do skupiny.

Za splnění vám nabízí následující odměnu:

Náhodná kořist z pestré nabídky[/interface]

Přidej se do skupiny? Mohla to být už existující skupina a nebo si možná Akihiko mohl vytvořit vlastní? Těžko říct a zdálo se, že si na to bude muset přijít sám. Bylo ale zvláštní, že ho kontaktoval přímo jeho benefaktor. Všechny tabulky předtím byly takové hodně specifické a neosobní. Když pak tabulka zmizela, objevila se zase další.

[interface]Gratuluji, získáváte:

Schopnost Splynutí se stínem - level 1[/interface]

Misaki >

A Akihiko byl fuč. I když ho Misaki následovala, tak si to ven vykráčel rychleji a pak zmizel kdo ví kde. Bylo to ale zvláštní, protože Misaki neměla pocit, že by jí zase tak moc utekl. Možná za tím bylo něco víc? Kdo ví.
Pro ní každopádně popis stejný - došla na nějakou hlavní ulici, která vedla za obchoďákem. Normálně by tam byl provoz, že by nepřešla na druhou stranu a musela by hledat nějaký nadchod, ale teď ne a to z důvodů naprosto zřejmých.
Když se jako první pokusila vyvolat mapu, tak jí skutečně vyskočil interface, který připomínal google maps s její aktuální pozicí. To se určitě bude hodit, ale vzhledem k tomu, že tohle město znala dost dobře, tak si možná využití najde spíše později, pokud se třeba dostane někam, kde to tak dobře nezná.
Ještě ale k jejímu novému společníkovi. Když si vybrala opici, tak se jí na rameně zmaterializovala malá hnědá opička. Vypadala trochu jako mládě gorily, ale nebyla tak bytelná, takže to možná byla nějaká jiná rasa?

[interface]Zadejte jméno svého nového společníka:[/interface]

Vybídla jí zase tabulka a když jméno vybrala, tak zase zmizela. Opička vypadala dost přátelsky a na rozdíl od takového Akihika se k Misaki dost měla. Seděla jí na rameni a nejdřív si bělovlasou ženu jen prohlížela, než se jí začala třít o hlavu. "Umumumu!" Zvolala radostně!

Následně se objevilo zase něco dalšího a vypadalo to jako dobré zprávy.

[interface]Gratuluji, získáváte:

Schopnost Podmanění - Level 1
Schopnost Pravdivé lži - level 1[/interface]

Seojun >

Když Seojun odmítl fragment, tabulka prostě zmizela. Žádné varování, že by se rozhodl špatně nebo tak něco.
Taka tam byl. Seděl v autě, dveře měl otevřené a koukal se do dálky. Seojun viděl, že má před očima také stejnou tabulku jako on, ale za několik momentů zmizela.
Kolem Taky se objevilo oslepující světlo a když zmizelo, tak v ruce držel velký bílý štít. Už jen od pohledu to vypadalo jako pořádně těžký kousek, ale Taka ho držel jako by se vůbec nic nedělo. Postavil se a zvedl ruku se štítem do vzduchu a zase zpátky. Bez problémů.
[rec=taka]"Zajímavé,"[/rec] konstatoval a zahleděl se na Seojuna. Nejdřív nic neříkal, ale potom přišel blíž.
[rec=taka]"Chceš zůstat ve dvojici?"[/rec] zeptal se najednou. [rec=taka]"Nemyslím si, že s tímhle budu moct dobře bojovat, ale mohl bych s tím něco málo vydržet. Podle toho, co jsem viděl, se umíš dost dobře hýbat a máš hlavu na dobrým místě. Kdyby ses nerozhodl tak, jak ses rozhodl, myslím, že bych teď nedýchal."[/rec] Pokrčil ramenem volné ruky. [rec=taka]"Chci tím říct, že ti děkuju."[/rec] Vysvětlil. [rec=taka]"A asi nechci zjišťovat, co je ta penalizace, pokud tuhle věc nesplníme."[/rec]

Než stihl mladík odpovědět, objevila se mu před očima další tabulka.

[interface]Gratuluji, získávávte:

Schopnost Uložení schopnosti - Level 1
Schopnost Nenápadné problesknutí - Level 1[/interface]

S >

Menu rozhodně nezmizelo samo a Suiriyu si musel vybrat, jestli fragment příjme nebo ne. Když tak nakonec udělal, tak pak tabulka teprve zmizela.
Nic dalšího mu potom nebránilo v tom, aby vyšel ven a když tak učinil, uviděl před sebou náměstí, které bylo plné mrtvých lidí. Pro slabší povahy to nebyl příjemný pohled, ale Suiriyu neměl pocit, že by to s ním jakkoliv hnulo.

[interface]Gratuluji, získáváte:

Schopnost Mentální obrnění - Level 1
Schopnost Výbušná síla - Level 1
Schopnost Dobyvatelské vůdcovství - Level 1
[/interface]

Také si mohl všimnout toho, že nedaleko něj se prochází několik přerostlých krys. Některé z nich se krmily na čerstvém masíčku zabitých civilistů a jiné hledaly další cíle, které by mohly ulovit. Jedna z těchto krys si nakonec všimla našeho dobyvatele a rozběhla se proti němu.

[name=misaki]Watanabe Misaki[/name]

No, její potencionální společník byl v tahu, takže zpět k osamělému psaní. Misaki vyrazila a Akihika už nikde neviděla. Místo toho se jí na rameni objevila opice. Fajn, tohle fungovalo! Upřímně, čekala že dostane nějaké tetování nebo potencionálně možnost to přivolat. Ne, že se hned objeví.
[rec=misaki]"Tak jak se budeš jmenovat," [/rec]zamyslela se na okamžik. [rec=misaki]"Budeš King," [/rec]řekla pobavená vlastní genialitou, byť by to měl být teda spíš Kong, ale ne, takhle se jí to líbilo. A tak to taky bude. [rec=misaki]"Umíš něco? Rozumíš mi a máš nějaké znalosti?"[/rec] zeptala se a zkoušela vyvolat interface kolem opice, když jí to předtím s mapou vyšlo.
Zatím to celé vypadalo jako velké MMORPG. Těch se nějakou dobu nahrála dost, tudíž první levely by měli zvládnout. Zkoušela tedy po cestě několika způsoby vyvolávat různé interface, ať šlo o inventář, informační a popisné tabulky nebo cokoliv. Nejspíše to byl její obranný systém proti tomu, aby si udržela čistou mysl. Brala to jako hru.
Nyní zpět k lovu potvor. Pokud se řídila 100% znalostí mapy, měla by dorazit k obchodu, kde si mohla pořídit lehko oblečení, ve kterém se dalo líp hýbat. Kapsáče, turistická bunda, batoh, prostě všechno, co si pravý zálesák přál. Párkrát byla nucená jet na tábor, tak teď aspoň zhodnotí zkušenosti.
Co víc, pokud jí někdo stál v cestě, ráda by si vyzkoušela své nové schopnosti. Už jen podle názvu to k ní docela sedělo, takže se snažila i zobrazit si rozšířené informace. Prostě jak kdyby procházela tutorial.

[name=akihiko]Taguchi Akihiko[/name]

Bez problémů vyšel ven na ulici. Moc dobře si pamatoval jak na hovno se z téhle garáže vyjížedělo na hlavní ulici, teď by tu vyjel i bagrem. Mrtvo, doslova. Pro jistotu přiložil ruku na rukojeť dýky co měl u pasu a vyrazil dál. Ohledně fragmentu se nic nedozvěděl, to bude asi překvapení na později. Mezitím se objevila další tabulka, která mu dala úkol ohledně skupiny. To se docela hodilo, protože o to se tak nějak snažil. Samozřejmě, že měl docela zkušenosti v tom být v nějaké skupině a moc dobře věděl, že to sebou neslo i hromadu negativ jako názory ostatních lidí a omezování jeho svobody. Na druhou stranu to sebou přinášelo větší bezpečí, nějaké zajištění a co bylo nejdůležitější, klidnej spánek. Když je člověk sám na místě plného nebezpečí, tak nikdy úplně nespí.
[rec=akihiko]"Takže začít verbovat nebo se nechat naverbovat. Ale prvně k tomu lovu, to by asi měla být priorita.."[/rec]
Mumlal si pod vousy a rozhlížel se okolo jestli neuvidí nějakého velkého švába nebo krysu jako před tím. Docela by ale uvítal něco menšího, přeci jen měl jenom dýku. Uměl s ní zacházet co se týkalo vykošťování nebo jiných kuchařských technik, ale zabít tím krysu o velikosti krávy? A tak se rozhodl opatrně pokračovat zpátky na hlavní ulici, kde to všechno začalo. Rozhodně se nechtěl dozvědět co by se stalo kdyby nestihl splnit úkol. Podle poslední tabulky to vypadalo, že na základě jeho volby získal i nějaké schopnosti. Tohle znělo ale jako spíš nějaká technika na nenápadnej pohyb. Třeba na dalších levelech dostane něco, co by mu pomohlo s tímhle úkolem. Možná se ho souhvězdí snaží navést jeho vedlejším úkolem protože ví, že Akihiho sám teď nic nezmůže? Uvidíme na ulici, do které měl v plánu prvně jen zpoza rohu nakouknout a celé to zanalyzovat jak kdyby měl sharingan.

[name=shin]Shiroyama Shin[/name]

Chlapík jako první souhlasil s tím, že by zůstali ve skupině, což Shinovi perfektně vyhovovalo, a zrovna on se mu hodil pravděpodobně nejvíc. Shin se na něj tak s úsměvem pousmál. [rec=shin]"V době krize je dobré táhnout za jeden provaz, ať už táhneme kamkoli."[/rec] odpověděl mu na ty díky za rozhodnost. Aneb, pokud někdo vzal vedení a přišel s alespoň nějakým plánem, byla mnohem větší šance na přežití, než když si každý dělal co ho napadlo, i když třeba ten společný plán nemusel být perfektní. A ano, věk tady rozhodně nehrál faktor, ale tam se Shinovi opět hodila policejní praxe - i tam se počítalo, že v případě problému bude rozkazovat davu, lidem starším i mnohem silnějším, než je on. Iwamoto se mu pak i tak představil, a Shin se na něj usmál. [rec=shin]"Díky za pomoc, Iwamoto-san. Musíme být schopni se na sebe spolehnout."[/rec] řekl k tomu.
To se do konverzace přidal i Ito, který chtěl zjistit trochu o tom, co to ta souvězdí byla. [rec=shin]"Z toho, co jsem stihl pochopit jsou to entity, které nás sledují. Víc odpovědí ale nemám... a kéž bych měl."[/rec] odpověděl na to, jak jen dokázal, a tu poslední část dořekl trochu mrzutě. Pořád bylo hodně nejasného o tom, co je to tam vlastně pozoruje, a pro Shina momentálně důležitější, jaký vliv měli na hru. Vymýšleli ty scénáře a mise? A nebo to byli jen ti, co pozorovali něco, co si pro ně jako show připravil někdo jiný, a měli akorát cestou 'požehnání' schopnost trochu hru ovlivnit?
A pokud to byl někdo jiný...kdo?
Shin měl spoustu otázek, a naprosto žádné odpovědi. Prozatím nezbývalo, než hru hrát, a snažit se registrovat detaily. Ito pak popsal, co sám si vybral a co mu to dalo, a studentka ukázala svoje zmatení. Shin pro ni, jak už řekl předtím, neměl moc odpovědí. Jen mohl přikývnout na to, že to byly zvláštní věci, co se děly. Ito ji představil také, a Shin přikývl. [rec=shin]"Těší mě, Ito, Yuno. Nevím, co se děje, a myslím, že nám nezbývá, než hrát jejich hru a vidět, kam nás to povede. Musíme zjistit, proti čemu, a s kým, tu vlastně stojíme."[/rec] odpověděl jim potom.
Následoval rozhovor babči, která teď byla mladicí o tom, jak se jí vrátilo mládí a co to asi mohlo znamenat, ale Shin to viděl prostě jako ukázku toho, že ať byli tyhle entity cokoli, byly dost mocné na víceméně zázraky. Iwamoto také prozradil jméno bývalé babči, a tabulka pak nakonec odhalila jména všech, takže Shin už věděl, jak se kdo jmenuje, super. Pak přišly dvě otázky v jednom - jméno skupiny, ale také, jestli je tohle vlastně realita. Shin se nad tím zamyslel a přikývl. [rec=shin]"Jsme v realitě, ať je jakkoli zvláštní a poškozená. Myslím, že nás čeká dlouhá cesta k tomu objevit, co se tady vlastně děje, a jak se v tom orientovat. Myslím, že budeme bloudit. Věřím, že se brzy objeví spousta politiky, spousta intrik mezi ostatními, kde každý bude chtít zkusit získat pro sebe každou poslední výhodu před zrakem všech těch entit."[/rec] zamyslel se Shin nahlas, a pak se otočil na svoji skupinu. [rec=shin]"Je to politika, které věřím, že bychom se měli vyhnout. Bude to pouť, pouť objevení všeho kolem, pouť objevení toho, co se doopravdy děje... a pouť objevení sebe sama. Nesmíme zapomenout, že to byla týmová cesta, co nás dostala sem, bez intrik a politiky, a týmová cesta, která by nás odsud i mohla dostat. Nazval bych nás 'Poutníci'. Ať máme název, který nám tuhle cestu připomíná."[/rec] okomentoval svůj názor, a počkal i na názory ostatních.
Než to se ale potvrdilo, tak se Shinovi také objevila tabulka, která mu připsala tři schopnosti, které prý získal. Identifikaci, nadlidské vnímání, a 'Deadeye'. To poslední si jasně říkalo o nějaký sharpshooting skill, ale ty dvě další, to byly trochu otázky. Shin se tak zkusil podívat na Iwamota, a well... identifikovat. Zajímalo ho, co by to mohlo udělat, nebo jak se to asi aktivuje. A taky nevěděl, co si Iwamoto-san vybral že, nebylo na něm nic vidět.

[name=rin]Hasegawa Rin[/name]

Rin tam jako nějaký zkušený gamer v téhle nové hře, která se stala i jejich novým životem, klikala úplně na všechno, na co mohla, jestli to náhodou něco neudělá a neřekne jí víc informací.
Když Rin klikla na fragment, nic se neukázalo. Hm. S tím jak ta tabulka glitchovala se ani nebylo moc čemu divit. Ale moc to Rin s rozhodováním nepomáhalo. Koukala tak na tu poblikávající obrazovku zamyšleně. Měla by ho aktivovat nebo ne? Když to udělá nebude později litovat, že s tím nepočkala? Nebo naopak nebude později litovat, že s tím počkala? Dodá jí to sílu navíc? Rozumné by bylo nechat to prozatím být, když o tom nic neví. Co když jí to nějak uškodí? Na druhou stranu...celá tahle "hra" si pohrávala s jejich životy. Byli pro ně jen hračkami. S tím, co tam venku Rin viděla, bylo jasné, že jim na jejich přežití nezáleží. Některým těmhle sponzorům možná ano, ale bylo to dost? A když se v téhle "hře" objeví error...glitch...něco proti tomuhle systému...není to naopak pro ně dobrá věc? Skutečná forma jakési pomoci? Rin s těmihle myšlenkami stiskla ANO, než by její opatrnost stihla zasáhnout. Tabulka zmizela a...nic se nestalo. Buď se důsledky dostaví později...a nebo to byl scam. Rin jen doufala, že tohohle rozhodnutí nebude později litovat.
I když se ale u fragmentu žádné informace neobjevily, Rin i tak ťukala na názvy svého nového hustého vybavení. Tím se také dozvěděla, že nejen získala dva body do hbitosti navíc díky luku, který jejím šípům dodá na ničivosti a rychlosti, ale že jí také nikdy úplně nedojdou šípy. Otázka i tak byla, co bude dělat během těch pěti minut, když vystřílí všechny šípy najednou. Kolik těch šípů vůbec měla? Podívala se proto do svého toulce, aby zjistila množství své munice.
Zajímavá také byla informace o tom, že u jejího toulce a luku existovala nějaká další speciální schopnosti, které se jí odemknou na vyšším levelu. A také fakt, že nátepníky i přes svou raritu byly jen estetickou záležitostí. Hm. Možná to všechno bylo součástí nějakého setu. Nebývaly ve hrách takové sety vybavení, které dávali nějaký bonus, když se získali všechny jeho části? Kdo ví, jestli to fungovalo i tady, ale ať už to bylo jakkoliv, tabulka měla pravdu, že vypadali hodně dobře. A snad měla pravdu i v tom, že jí nebudou bolet ruce.
Když pak zmizely i tabulky s infromacemi o jejím vybavení, objevila se další hlásající, že získala schopnost zkrotit divou zvěř. [rec=rin]"Huh?"[/rec] podivila se tomu a stejně jako u všeho před tím i tady klikla na název, snažíc se zjistit víc. Potřebovala vědět, jak to funguje, jestli to má někdy použít.
No a když skončila i s tímhle, napadla jí další věc, kterou si ze svých herních let pamatovala. Většinou existovala nějaká status obrazovka, kde byl souhrn všech informací o postavě. Jistě muselo něco obdobného existovat i tady. Kdo by si to všechno pamatoval, že jo. A pak také nějaký inventář a někdy i obchod. A tak se Rin pokoušela na tyhle jednotlivé obrazovky soustředit, jestli je nepřivolá. Případně i vyslovit nějaké klíčové slovo jako právě Status, Inventář, Obchod, pokud to jen myšlenkamy nešlo.
Tak jako tak zpět do dění v místnosti. Shin s Iwamotem si vzájemně děkovali za spolupráci v téhle těžké situaci, kdy bylo dost jednoduché jet si každý sám za sebe. Byla to taková běžná vlastnost, když šlo jednomu o život, mít právě vlastní život na prvním místě a nehledět na ostatní, i když to mnohdy samo o sobě znamenalo pro dotyčného velmi nepěkný konec. Tudíž bylo na místě poděkovat za to, že se někdo rozhodl opačně. [rec=rin]"Také děkuji, Iwamoto-san. Když ta krysa zařvala, ztuhla jsem. Kdybyste mě neodtáhl s sebou, už bych tu nebyla."[/rec] poděkovala i Rin za záchranu svého života s menší úklonou. Byla velmi blízko toho stát se krysím žrádlem a Iwamoto-san jí od takového osudu zachránil.
Poté přišlo na řadu takové představovací kolečko, kdy se do rozhovoru připojil i Ito a kromě sebe představil i Yunu, která chudák byla pořádně zmatená a smutná z toho, jak zmatená je. No...všichni byli zmatení, co si budeme. Protože se indeed kolem děla jedna divná věc za druhou. [rec=rin]"Co ten tvůj cool plášť umí? Zjistila jsem, že když kliknete na názvy věcí, napíše vám to o nich informace. Můj luk například střílí silnější a rychlejší šípy, které se pak v toulci po čase obnoví." [/rec]zeptala se Rin Itoa. Pak se zaměřila na Yunu. [rec=rin]"Nikdo z nás tady tomu nerozumí. Společně tomu ale určitě nějak přijdeme na kloub. Co bylo ve tvých tabulkách? Nenapsalo ti to třeba, že jsi získala nějakou schopnost?"[/rec] zeptala se mile dívky.
Masako-san jim následně prozradila jméno svého souhvězdí a zeptala se, jestli je to všechno jen sen. [rec=rin]"Kéž by..."[/rec] povzdychla si Rin, zatímco Iwamoto ke stařence došel a s laskavými slovy jí pomohl na nohy. Jako mladici se jí jistě muselo stát mnohem lépe.
Když se pak Iwamoto zeptal ostatních, jestli souhlasí s tím zůstat jako skupina, objevila se uprostřed místnosti tabulka ohledně založení skupiny. Dokonce měli vymyslet i jméno. Ito hned navrhoval Stínové zabijáky X, nad čímž Rin jen zakroutila hlavou. Ty děti... Naštěstí se pak toho chopil Shiroyama-san a ve svém monologu o politice, intrikách a týmové práci navrhl jméno Poutníci. No...to znělo rozhodně mnohem lépe než Stínový zabijáci X. [rec=rin]"Proč ne. Má to zvuk, význam a není to tak edgy. Takže já jsem pro."[/rec] odsouhlasila tenhle návrh Rin s úsměvem.

[name=seojun]Seo-Jun Park[/name]

Sice neuběhla tak dlouhá doba, ale Taka byl stále na svém místě. Uvnitř auta. Seo-jun si nemohl nevšimnou podobné tabulky, která byla pár okamžiku taktéž před ním. Realita tedy byla taková, že zřejmě všichni, co přežili, něco na oplátku dostali. Taka dostal štít. Well. Nebylo to poněkud nefér? Seo-jun měl jenom zatracené rukavičky.
[rec=seojun]"Asi to bude pro teď nejlepší,"[/rec] odpověděl na dotaz ohledně dvojení se. Musel si ale vyslechnout pár slov šílence. To vážně bral to, co se stalo, jako nějakou hru nebo samozřejmost? Nijak ho nevykojilo to, že právě v budově vedle něj zřejmě umřelo tisíce lidí? A hned začíná uvažovat o tom, že bude bojovat, ale vlastně ne, protože má štít? Seo-jun této mentalitě nerozuměl. Ale měl celé 4 hodiny na to se adaptovat a skutečně pochopit, co se to sakra děje. Oddechl si. [rec=seojun]"Měli jsme štěstí,"[/rec] konstatoval pouze. [rec=seojun]"Jestliže to chceme zjistit, zřejmě to zjistíme vrácením se do toho obchodního centra,"[/rec] pokud si ale správně vzpomínal, neslyšel žádné výkřiky. Znamenalo to snad, že nikdo nezemřel a vše doteď byla jenom jeho domněnka? [rec=seojun]"ale chce to mít i další plán. Například,"[/rec] poukázal ukazováčkem přímo na kapotu auta, [rec=seojun]"to, že jsme nenastartovali, má nějaký technický důvod?"[/rec] zajímalo ho.
Samozřejmě, tato celá předešlá konverzace nastala poté, co si prohlídl Seo-jun tabulku s jakýmisi schopnostmi. Uložení schopnosti a Nenápadné problesknutí mohlo znamenat cokoliv od bestselleru v New York Times po reklamu nějaké nové gacha hry. Nechal to prozatím být. Jestliže je Taka takový borec, určitě viděl své schopnosti taktéž, a s tím, jak přijímá prozatím situaci, nebude dlouho, co se pokusí něco provést.